Budějovický diskžokej Karel Červený se proslavil na diskotékách, pak mluvil k lidem i z rozhlasu
Když se zeptáte lidí, kteří vyrůstali v Českých Budějovicích a okolí v 70. a 80. letech minulého století, kdo byl nejznámějším diskžokejem, většina nejspíš vzpomene jméno letos osmašedesátiletého Karla Červeného.
Ten si získal popularitu nejprve tanečními diskotékami v takřečeném Armáďáku (později Kulturní dům Slavie), Besedě a na řadě jiných míst. Od 90. let jeho hluboký mužný hlas znali posluchači hned několika jihočeských rozhlasových stanic.
Karel Červený je nevlastním synem Zlatka neboli Zlatomíra Červeného, hokejového ligového brankáře Slavoje České Budějovice, který také hrál ligový fotbal v útoku SK Libeň. Zlatko Červený oblékl dokonce reprezentační dres a chytal proti Švédsku, ale zanedlouho v roce 1950 byl po provokaci STB ve vykonstruovaném procesu s dalšími československými hokejisty odsouzen ke třem letům vězení.
Je vcelku přirozené, že cesta Karla Červeného, který vyrůstal v rodině velké a známé hokejové osobnosti, vedla také k sportu. A docela úspěšně – hrál hokejovou ligu za dorost českobudějovického Motoru.
Tuto kariéru ale předčasně ukončily závažnější zdravotní komplikace. „Tenkrát mě přivezli do nemocnice se zánětem slepého střeva, ale vyvinuly se z toho otrava krve, zánět pobřišnice a zauzlení střev. Pak už jsem se k vrcholovému hokeji nedostal,“ vysvětluje.
Vyučený sazeč se stal diskžokejem
Na konci 60. let, když mu nebylo ještě ani dvacet let, uspěl v místní soutěži diskžokejů. Obsadil druhé místo za vítěznou dvojicí Jiří Gans a Petr Čtvrtník, a tím se vlastně vydal na dráhu diskžokeje, tedy profese, která se dočkala zlatých časů v našich končinách nejspíše v letech osmdesátých.
„Já jsem už od svého mládí kamarádil s klukama ze slavné budějovické kapely Sinners, i díky tomu jsem se dostal k diskotékám. Byl jsem vyučený sazeč, nějakou dobu jsem se tím i živil, ale nakonec jsem odešel v roce 1982 na volnou nohu jako diskžokej,“ vzpomíná Karel Červený.
Čtěte také
Nově získaná svoboda a liberalizace rozhlasového prostředí v Čechách vedla k tomu, že Karel Červený promlouval skrze mikrofon nejen k lidem na tanečním parketu, ale také prostřednictvím rozhlasových vln k daleko většímu počtu posluchačů. „Měl jsem odmalička sen být v rádiu, a ten se mi nakonec splnil,“ dodává.
S Karlem Červeným byly spojeny nejenom diskotéky, ale i schopnost živé moderace, kterou dříve uplatnil na různých scénách výstavy Země Živitelka. Také uváděl obnovené čaje s legendami českobudějovického bigbítu.
Na začátku této zhruba šestileté historie byla velmi úspěšná připomínka čtyřiačtyřicetileté existence slavné budějovické beatové kapely Sinners na Malé scéně českobudějovického Metropolu. Karel Červený u toho tehdy s Marií Kubovcovou stál a čaje uváděl. „Díky úspěchu této akce jsme rozhodli rozjet čaje v Armáďáku nejenom se Sinners, ale i s dalšími proslulými místními kapelami Sharpers, Helios i Fellows. A ty první večery byly opravdu nádherné,“ doplňuje.
Související
-
Hudební talenty se stále rodí, ale je mnohem těžší se o nich dozvědět, říká kritik Jiří Černý
Aby hudba byla lepší a poslouchatelnější, o to se snaží hudební kritik a novinář Jiří Černý. Letošní osmdesátník publikoval první recenzi ve dvaceti letech.
-
Věra Hlaváčková ztvárnila v Jihočeském divadle už přes sto hlavních rolí, scéně zůstává věrná
Herečka Věra Hlaváčková, Moravanka z Tišnova u Brna, přišla na jih Čech po absolvování brněnské konzervatoře a působení v Hradci Králové a Mahenově činohře v Brně.
-
V Moskvě i ve Washingtonu sbíral mnoho let informace pro českou rozvědku Jan Paďourek
Život v tajných službách je pro leckoho zahalen tajemstvím a mýty, což posilují špionážní romány a filmy. Realita, kterou dobře poznal Jan Paďourek, je však asi dosti jiná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.