Basket taky nehrajete v sandálech, říká o speciálních vozících pro parasporty předseda výboru
Něco málo přes rok je ve funkci nový předseda Českého paralympijského výboru, Jihočech Zbyněk Sýkora. Sám někdejší reprezentant v paraflorbalu a dosud aktivní sportovec. A také vývojář a výrobce sportovních vozíků. Pro Český rozhlas České Budějovice okomentoval „psí kusy“, které handicapovaní sportovci umějí na svých vozících dělat třeba na palubovce při florbalu nebo basketbalu.
„Atraktivita parasportu je obrovská. Profesionálové trénují dvakrát denně. Dávno neplatí, že je to doplněk k nějakému zaměstnání, jsou to opravdu profíci. I spousta soutěží, třeba v basketu nebo v tenise, už je plně profesionálních, například bundesliga v Německu, turecká liga, španělská liga, francouzská a tak dále,“ připomíná Zbyněk Sýkora.
Lidé, které parasport živí, mají podle něj svůj vozík „v paži“, jen tak se s ním nepřeklopí. A to ani v záklonu, který bere dech. „Tihle profíci se tomu věnují pět dní v týdnu dvakrát denně, takže dokáží velké věci. A ukazují atraktivitu parasportu v pravém slova smyslu. Kromě toho jim vozík překlopení nedovolí, protože má jisticí zadní kolečka. Samozřejmě nelze říci, že při srážce se nic nestane, ale vozík je konstruovaný tak, aby tomu maximálně zamezil, velký důraz je kladen na bezpečnost,“ popisuje.
Zbyněk Sýkora kromě florbalu hrával i basketbal vozíčkářů, a tak potvrzuje, že jde o zajímavý sport. „Je to vysoce atraktivní hra. Setkávám se s reakcemi lidí, kteří říkají: Hele, já jsem se díval a ono je to možná ještě zajímavější než klasický basket. Nechci, aby to vyznělo pejorativně, ale chci vyzdvihnout atraktivitu parasportu, když se umí,“ komentuje.
Pravidla pro basketbalisty vozíčkáře jsou přitom téměř shodná s těmi klasickými. Handicapovaní sportovci nemají níž koš, nemají ani jiné úlevy. Dvojtakt u klasického basketu nahrazuje dvojí zabrání do obručí. „A to je asi jediná lehká změna. Obecně trend v parasportu je takový, aby se maximálně přiblížil původnímu sportu,“ dodává Zbyněk Sýkora.
Čtěte také
I proto dnes Český paralympijský výbor tvoří většinou klasické sportovní svazy, které už plně integrovaly svou parasportovní složku. „Například lukostřelecký svaz je členem olympijského i paralympijského výboru a má ženy, muže, mládež, vozíčkáře. A to je podle nás správná cesta – tam, kde to jde, plně integrovat parasport do klasického sportu. Když to malinko zlehčím, je přece jedno, jestli lukostřelec je chlap, žena, dítě nebo sedí na vozíku, pořád je tam luk a šíp a trefují se do stejného terče,“ říká Zbyněk Sýkora.
A jak je to s moderními vozíky pro parasport? Přesedá předseda Českého paralympijského výboru ze svého „vychytaného“ invalidního vozíku do jiného, když si jde zahrát basket nebo florbal? „Hrát na civilním vozíku, to nejde, vůbec,“ směje se, „jako byste šli v sandálech hrát basket. To byste byli všem pro smích.“
„A hlavně už je to dneska někde jinde. Parasport je na takové úrovni, že jdu-li dělat atletiku, házet diskem, potřebuji k tomu speciální vozík. Na basket potřebuju basketbalový vozík, na badminton vozík na badminton. To je stejné jako například plavky na plavání, tenisky na tenis, florbalka na florbal a ne na hokej. To je úplně běžná záležitost,“ doplňuje.
Celý rozhovor s předsedou Českého paralympijského výboru Zbyňkem Sýkorou si poslechněte online.
Související
-
Handicapovaní siláci bodovali na mistrovství světa. Slyšet českou hymnu je nejlepší, říká trenér
Nevidomí, hluchoslepí a slabozrací vzpěrači se sjeli do egyptské Alexandrie na mistrovství světa. Na soutěži nechyběli členové 1. Centra zdravotně postižených jižních Čech.
-
Patří k němu škrcení i páky, ale brazilské jiu-jitsu je bezpečný a chytrý sport, říká trenér a lékař
Na jihu Čech žijí pouze tři nositelé hnědého pásu v brazilském bojovém umění jiu-jitsu. Jedním z nich je Ivo Faflík. Ten dokázal skloubit dvě zdánlivě nesourodé disciplíny.
-
Chtěla jsem být hezká tenistka v sukýnce, ale karate mi toho dalo víc, směje se vicemistryně světa
Je jí teprve dvacet let a už se pyšní titulem vicemistryně světa. Ke zlatu navíc chyběl pouhý krůček. Karatistka Martina Šáchová z Vodňan uspěla na mistrovství v Turecku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová