Antonín Pelíšek: Žasnu, tedy jsem
Možná dětinštím, ale v poslední době mě stále častěji přepadá úžas nad věcmi, zážitky nebo nad událostmi a lidskými projevy.
Říká se, že nejvíc žasnou děti, které teprve objevují svět. Nemyslím si to. Asi nejméně emocí z neznámého jsem prožíval v pubertě, kdy jsem se navenek projevoval, že mě nic nezaskočí a že všechno už jsem poznal. V tomto případě šlo o mimikry.
S přibývajícím věkem zjišťuji, že se divím stále víc. Skoro by se dalo říci, že se nestačím divit. Nemám na mysli senzační informace z netu, ale neustále mě udivuje v tom dobrém i špatném dojmu okolní svět.
Z toho pozitivního vjemu je to třeba příroda, krásné stavby, umění, díla našich předků. A právě jedno takové mě nedávno přivedlo v úžas. Jde o věž kostela v českobudějovické městské části Čtyři Dvory, kterou se po více než osmdesáti letech od její stavby podařilo rozsvítit.
Dostala na čtyřech stranách svítící hodiny, které nejen ukazují, ale i odbíjejí čas. Při prvním úderu jsem zjistil, že část věže i se zářícím ciferníkem hodin zahlédnu při troše snahy ze střešního okna v podkroví domu, kde bydlím, o čemž jsem neměl dodnes tušení.
Hodiny září do tmy, ukazují čas a nádheru dominanty, která se jakoby náhle vynořila mezi lesem domů, supermarketů a paneláků. A tak každý večer žasnu nad dílem, které rozsvítilo okolní prostor energií, kterou nelze ani pojmenovat.
Související
-
Antonín Pelíšek: Stoletá kráska
Je to neuvěřitelné, ale té noblesní dámě je letos už sto let. Narodila se do nadšení spojeného s novou republikou. Oslavenkyní je sokolovna v budějovických Čtyřech Dvorech.
-
Antonín Pelíšek: Velkoplošné krmítko
Sledovat ptačí krmítko je lepší než koukat na televizi, slýchávám občas. Hlavně od lidí bydlících v panelácích a městských bytových domech. Já mám zážitky ještě silnější.
-
Antonín Pelíšek: Prostřeno
Už si nevzpomínám, kdo z mých pěti dlouholetých kamarádů na ten nápad přišel. Pořádat pravidelná setkání v době letních prázdnin, střídavě vždy v teritoriu některého z nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
