Antonín Pelíšek: Velkoplošné krmítko

16. srpen 2021

Rozhlasový sloupek

Sledovat ptačí krmítko je lepší než koukat na televizi, slýchávám občas. Hlavně od lidí bydlících v panelácích a městských bytových domech. Já mám zážitky ještě mnohem silnější. Moje zahradní krmítko má totiž rozměr 300 čtverečních metrů a dá se přirovnat k velkoplošné obrazovce.

První scény, které na jaře pozoruji, jsou invaze plžů, pochutnávajících si na mladých rostlinkách zeleniny a květin. Po nich přichází v řadách mravenci s nákladem mšic a ohlodávající kořínky okurek a jahod.

Moje velké krmítko láká i kosy a drozdy vytrhávající v honbě za žížalami plevel i se sazenicemi. Už počátkem května rezonuje celé místo vibracemi, které ukazují, jak obrovský apetit fauna má.

V červnu objeví první dozrávající plody špačci, na chuť třešním přišli v poslední době i vrány, rackové a straky. Následují meruňky. Broskve a švestky degustují zase vosy. A zájmu některých opeřenců neujdou ani vlašské ořechy. Takový párek ptáků, který říkám ořešáci, dokáže vyzobat celý strom. To nemluvím o mandelince bramborové, housenkách, hryzcích, krtonožkách, červech v ovoci a škvorech.

Dohromady úžasný pohled na boží svět. V poslední době ale raději pozoruji cvrkot z uctivé vzdálenosti. Stalo se, že mě při trhání třešní napadli rozzuření špačci, o kousancích od mravenců a vosích žihadlech nemluvě. V duchu se děsím, že jednou uklouznu na slizkém trávníku a pustí se do mě slimáci.

Z velkoplošného krmítka mám sice radost, ale zároveň i respekt. Jako ostatně z celé naší krásné a nenažrané přírody.

autor: Antonín Pelíšek