Antonín Pelíšek: Vaření

Maso ochutíme a dáme na dlouhé hodiny do trouby nastavené na nízkou teplotu. Ráno jsem vstala a bylo vařeno. Skoro bez práce, chlubila se manželka mého kamaráda při pozvání na oběd.

Servírovala se pečená kachna. Musím přiznat, že do šťavnaté pečeně, kdy do ruky chytnete zlatavé stehýnko s křupavou kůžičkou, měla daleko. Místo toho přede mnou přistála jakási směs svalových vláken, která odpadla ještě na pekáči od kosti.

Vzpomněl jsem si na svého otce kuchaře, který považoval vaření za obřad. Neuznával papiňák, protože do něho není vidět, a celý proces vnímal jako ceremonii s neustálým ochutnáváním, ochucováním, podléváním a obracením pečínky.

Nechápal multifunkční hrnce, které dokážou na jeden zátah uvařit jídlo se všemi přílohami, aby výsledkem byla hmota jako vystřižená z konzervy. Vaření je alchymie, tvrdí známý kuchařský mistr Petr Stupka. Tvůrce musí do něho vtisknout duši.

Připomněl mi francouzskou Provence, kde si místní pochutnávají na menu o několika chodech tvořených s láskou a pečlivostí dlouhé hodiny. Hosté je pak také dlouhé hodiny konzumují za přátelského klábosení a popíjení vína. Pro nás tato kultura představuje neznámý svět.

Navíc se zdá, že gastronomii čeká další revoluce. Nedávno jsem se dočetl o drůbežím mase vyrobeném v laboratoři dělením buněk. Čekají nás patrně i jiné hity než pomalé vaření v jednom hrnci.

Už vidím, jak naši potomci baští umělá kuřata natřená narůžovo, nebo si jednoduše takovou svatomartinskou husu vytisknou v kuchyni na 3D tiskárně. Přeji dobrý den a dobrou chuť.