Zločince usvědčil nakousnutý řízek. I to je možné díky expertům na genetiku

Ohledávání věcné stopy v genetické laboratoři Policie Jihočeského kraje
Ohledávání věcné stopy v genetické laboratoři Policie Jihočeského kraje

Dostanou nedopalek cigarety nalezený na místě trestného činu, v laboratoři analyzují DNA a mohou říci kolegům: „Sliny na nedopalku patří tomuto podezřelému.“ Tak pracují experti na genetiku, kteří patří k týmu Policie Jihočeského kraje.

K dispozici mají různě vybavené laboratoře. První z nich je menší místnost s nerezovým stolem uprostřed. „Sem nám chodí buď věcné stopy, například páčidlo, kterým se zloděj dostal do sklepa, nebo biologický materiál. Dnes už dost často odebírají policejní technici na místě činu biologické stopy a posílají je k nám na takové tyčince s vatou,“ popisuje Patrik Kilian.

Biologickou stopou mohou být sliny, vlasy, chlupy nebo i odloupnuté pokožkové buňky. Když se pachatel něčeho dotkne, nemusí po sobě na první pohled nic zanechat, ale policejní experti přesto získají materiál. „Jsou to latentní stopy, které se odebírají na základě nějakých zkušeností, předpokladů nebo informací od vyšetřovatelů o tom, jak trestný čin mohl probíhat,“ říká policejní genetička Jana Husáková.

Vzorky slouží pouze k individuální identifikaci. „Umíme ztotožnit biologický materiál konkrétního jedince. Já z toho nevyčtu víc než, jestli se jedná o ženu nebo muže, ale získám soubor čísel a písmen, která jsou prostě individuální pro každého konkrétního člověka,“ vysvětluje Jana Husáková.

Policejní experti na genetiku tak mohou říci, zda biologický materiál, který se nalezl na předmětu, patří konkrétní osobě. „Ovšem to, jakým způsobem se tam dostal, a jakékoli jiné závěry, to už je věc vyšetřovatelů, soudců a právníků,“ zdůrazňuje Jana Husáková.

DNA je možné analyzovat prakticky z čehokoli. Policejní experty už nic nepřekvapí. „Měli jsme tu třeba pecky z melounu, ohryzky nebo nakousnutý řízek. Pachatel neodolal, ukousl si řízek, který byl v kuchyni připravený asi k příštímu obědu, a vyšlo to na individuální identifikaci,“ vypráví Jana Husáková.

„Když přijde nějaká taková zajímavá stopa, tak se nad tím alespoň člověk může trošku pousmát a zase ho ta práce víc baví,“ dodává Patrik Kilian.