Než začnou vyrábět nový typ svíček, nejprve je testují doma

„Teď zrovna dělám bílý vosk na svíčky, které se jmenují Klasik. Mám tu dvouplotýnkový vařič, velký nerezový hrnec a v něm vosk. Pak vezmeme hrneček, který se musí opucovat, aby tam nespadl žádný nepořádek, a tím hrnečkem budeme lít vosk do forem, které se právě nahřívají v peci,“ ukazuje.

Jakmile jsou formy dostatečně nahřáté, musí pracovat rychle. „Musí se chvátat, jinak svíčka nebude mít ty správné krystaly. Ještě zkontroluji knoty, aby žádný neupadl, a pak to bude tuhnout asi hodinu a půl. Potom svíčky vyndáme a začínáme zase nanovo,“ dodává. Na závěr se hotové svíčky seříznou, vyleští a zabalí.

K vyrábění svíček se Jana Šafratová dostala náhodou. „Náhodou jsem se o tom dozvěděla a otravovala jsem tak dlouho, dokud mě nevzali. Moc jsem chtěla dělat svíčky, protože jsem si myslela, že je to voňavá, lehká a příjemná práce,“ říká.

To se ale trochu mýlila. Když se vyrábí parfémované svíčky, je vůně tak intenzivní vůně, že z ní bolí hlava. Profese svíčkařky je také fyzicky náročná. „Taháme ty hrnce, všechno děláme ručně, žádná mašina tady není. Je to náročné i na myšlení. Nemohu si přemýšlet o tom, co budu večer vařit, musím se pořád soustředit, všechno je to na gramy. Nedá se přemýšlet nad ničím jiným, jinak se udělá chyba,“ dodává.

Svíčky má Jana Šafratová ráda i doma. „Když se chystá výroba nové svíčky, tak ji musíme nejdřív vyzkoušet. Je třeba zjistit, jaký knot tam pasuje, aby dobře hořela a netekla, takže máme doma zapálené svíčky a testujeme, a to je fajn,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.