Zdena Kolářová: Příroda

6. březen 2023

Závidím lidem, kteří celý život věnovali přírodě. Jak můžou, tak do ní utečou, dělají pro ni úžasné věci. Nevadí jim spát pod širákem, na pařezu si „píchnou“ konzervu, jen aby neztráceli čas a mohli se posunout o kus dál.

Polykají kilometry v lese, kochají se výhledem do krajiny, zmocňuje se jich nadšení nad večerním šíráním, kuňkáním žab, dokonce i komáří pískání berou jako originální symfonii přírody. Sázejí stromky a přenášejí žáby přes silnici, aby je nerozjela auta.

Já přijdu do lesa a… nic. Žádná emoce. Nasbírám houby, popřípadě borůvky, potěším se pohledem na rozkvetlé lesní kosatce, ale přizabiju se, když zachytím kalhotami o vyčuhující větev, a radosti z lesní procházky odejdou po souboji se zfetovanou vosou, která mi bzučivě poletuje kolem hlavy.

Když se konečně doplazím do civilizace, musím čelit provokativním otázkám. „Tak co, v tom lese je ale krásně, viď? Odpočinula sis?“

Všichni, kteří žijí v mé blízkosti, jsou totiž na přírodu fandové. Trpělivě jim peru umolousané oblečení lesních mužů, cpu do promočených holínek noviny, vařím čaj do termosek, na náročnější výpravy peču řízky a připravuji rohlíky se salámem. Ale jejich nadšení s nimi sdílet neumím.

Já vím, že je to k mojí škodě. Kdo umí objímat stromy, ten to má dobrý. Pokud si myslíte, že jsem člověk bez emocí, tak jste na omylu. Taková pěkná kabelka, co voní po kůži, parfém, připomínající bylinkovou zahradu, nebo blůzička povyšující i všední tvář do kategorie krásek, to je panečku hned několik emocí najednou.

Takže za zvuku cinkání příborů vyhladovělých turistů po návratu z lesa, dám do pračky  horu propocených triček a nechám si o zážitcích vyprávět. No, je to trochu povrchní, ale víte, že je to pro mne docela příjemný odpočinek?

autor: Zdena Kolářová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Zdena Kolářová: Tamponáda

    Dlouho jsem si myslela, že tamponáda je něco jako fanfára, tedy cosi slavnostního. Časem jsem přišla na pravý význam a vyděsila se, jestli jsem slovo nepoužila nevhodně.

  • Zdena Kolářová: In vino veritas

    Pamatuji si ještě na doby, kdy v socialistickém  pohostinství doznívaly ozvěny prvorepublikové kultury. Jít do restaurace, to byl velký svátek. Tedy alespoň v naší rodině.

  • Zdena Kolářová: Přátelství

    Když je člověk mladý, překonává všechna příkoří života, třeba se slzami, zato s rychle se hojícími ranami. Před sebou má totiž pořád nějaké události.