Zdena Kolářová: Pelargonie
V poslední době byl u nás doma poměrně velký provoz. Děti, návštěvy, známí, pořád někdo přicházel, jedl, chtěl kafe nebo napít, popřípadě něco dobrého.
Když se vír spotřeby uklidnil, zůstala jen prázdná lednička a disharmonický byt. A rozlilo se uklidňující ticho. Venku se šíralo, poletoval sníh a mně se nějak nechtělo likvidovat všechno to nádobí, drobečky a rozházené pantofle v předsíni.
Tak jsem si sedla do zimní zahrady, kde ráda koukám na kytky. Těm uvnitř bylo tak dobře, že to ibišek dal najevo dvěma sytě žlutými květy. A za okny, ve sněhové cloně, svítily rudé paličky pelargonií, které stály vzpřímeně, jako by se nechumelilo.
Pořád jsme odkládali jejich zazimování, až bylo pozdě. Pozoruhodné je, že se nekonalo žádné pelargonské fňukání v podobě zvadlých listů a květů. Pelargošky kvetou vesele dál, roztávající sníh spotřebovaly do svých věčně žíznivých kořínků a vůbec to nevypadá, že by se dožadovaly péče a pozornosti.
Možná, že to je trochu neobvyklé srovnání, ale napadlo mne, že jsou jako někteří lidé. Nefňukají, nehroutí se, když je zebou nohy, stojí nebojácně ve všech časech a dodávají odvahu lidem kolem sebe.
Ti stateční – lidé i kytky – ještě dokážou kvést a dělat svým optimismem radost. Kdybych měla erb, dala bych si do něj pelargonii. Nezlomnost a statečnost mi vždycky imponovaly. Možná proto, že jsem jich sama neměla dost.
Související
-
Zdena Kolářová: O princeznách
Vždycky mě okouzlovaly princezny. Žádná správná pohádka se bez princezny neobejde. Byly krásné, hodné, marnivé, neposlušné, hloupé i chytré, nosily krásné šaty.
-
Zdena Kolářová: Nenechme se otrávit
V poslední době mám nějakou mrzutou náladu. Přesto, že je advent, tedy doba ztišení a pokory, na kterou se pokaždé těším. Místo toho pořád někdo někde řve, sprostě nadává.
-
Zdena Kolářová: Tejpování obličeje
Už jsem se několikrát přiznala ke své slabosti využívat všelijaké novoty při péči o tělo. Celý život mám moc práce a tak mi péče v salonu dělá dobře na duši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
