Zdena Kolářová: Pelargonie
V poslední době byl u nás doma poměrně velký provoz. Děti, návštěvy, známí, pořád někdo přicházel, jedl, chtěl kafe nebo napít, popřípadě něco dobrého.
Když se vír spotřeby uklidnil, zůstala jen prázdná lednička a disharmonický byt. A rozlilo se uklidňující ticho. Venku se šíralo, poletoval sníh a mně se nějak nechtělo likvidovat všechno to nádobí, drobečky a rozházené pantofle v předsíni.
Tak jsem si sedla do zimní zahrady, kde ráda koukám na kytky. Těm uvnitř bylo tak dobře, že to ibišek dal najevo dvěma sytě žlutými květy. A za okny, ve sněhové cloně, svítily rudé paličky pelargonií, které stály vzpřímeně, jako by se nechumelilo.
Pořád jsme odkládali jejich zazimování, až bylo pozdě. Pozoruhodné je, že se nekonalo žádné pelargonské fňukání v podobě zvadlých listů a květů. Pelargošky kvetou vesele dál, roztávající sníh spotřebovaly do svých věčně žíznivých kořínků a vůbec to nevypadá, že by se dožadovaly péče a pozornosti.
Možná, že to je trochu neobvyklé srovnání, ale napadlo mne, že jsou jako někteří lidé. Nefňukají, nehroutí se, když je zebou nohy, stojí nebojácně ve všech časech a dodávají odvahu lidem kolem sebe.
Ti stateční – lidé i kytky – ještě dokážou kvést a dělat svým optimismem radost. Kdybych měla erb, dala bych si do něj pelargonii. Nezlomnost a statečnost mi vždycky imponovaly. Možná proto, že jsem jich sama neměla dost.
Související
-
Zdena Kolářová: O princeznách
Vždycky mě okouzlovaly princezny. Žádná správná pohádka se bez princezny neobejde. Byly krásné, hodné, marnivé, neposlušné, hloupé i chytré, nosily krásné šaty.
-
Zdena Kolářová: Nenechme se otrávit
V poslední době mám nějakou mrzutou náladu. Přesto, že je advent, tedy doba ztišení a pokory, na kterou se pokaždé těším. Místo toho pořád někdo někde řve, sprostě nadává.
-
Zdena Kolářová: Tejpování obličeje
Už jsem se několikrát přiznala ke své slabosti využívat všelijaké novoty při péči o tělo. Celý život mám moc práce a tak mi péče v salonu dělá dobře na duši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
