Zdena Kolářová: Kobra

Dostala jsem ho před mnoha lety jako dárek k Vánocům. Když jsem šla tenkrát ke stromečku, rozsvítily se na kobřím čele všechny žárovičky světa a dálkovým ovladačem se spustila píseň Ave Maria.

Vzhledem k tomu, že jsem doma měla jen oblýskaný starý tranzistor, byl to pro mne doslova kulturní šok. Výkřik tehdejší audio techniky. Celé svátky jsem plakala dojetím a „kobru“ léta opatrovala jako oko v hlavě.

Takže dodnes je to velká fešanda, která vypadá, jako kdybych ji přinesla včera z obchodu. Když mě nedávno rodina obdarovala novým CD od ABBY, sedla jsem si do křesla s tím,  že si udělám siestu.

ABBA dohrála do poloviny, pak přehrávač začal vyluzovat podivné zvuky a zdálo se, že se cédéčko nemůže pohnout z místa. Asi potřebuje vyčistit, usoudili zkušení muži v mém okolí. Jenže to se hezky řekne, ale hůře vykoná.

Věřili byste tomu, že v celém městě nenajdete nikoho, kdo se opravami podobných přístrojů zabývá? Když jsem na jednoho opraváře narazila, řekl mi, že bude patrně zaprášený laser, nový stojí kolem 2 500 korun, gumičky prý taky budou v háji, takže mi nakonec  poradil, ať si koupím rádio nové.

„A co mám dělat s tím starým?“ „Hoďte to do šrotu.“ Tak mě napadlo, že takhle tu naši planetu před zbytečným plýtváním neuchráníme. Přece si teď, na stará kolena nepůjdu kupovat přehrávač za tisíce.

A víte, jak to dopadlo? Když se ohlásila na návštěvu moje známá, požádala jsem ji, aby s sebou vzala svého šikovného manžela. Cosi v Kobře pošteloval... a já už zase hraju ABBu na celé kolo.