Zdena Kolářová: Dítě

Ten malý cvalík prostě rozzáří celou rodinu. Marcus na nás kouká pátravým pohledem, což dělal, i když byl docela maličký a hned tak si s někým, kdo se nad něj sklonil, nezadal. Očka zkoumala, zda se má usmát, nebo být nad věcí. Když zjistil, že jeho úsměv vyvolává všeobecné veselí, začal se usmívat častěji, protože ho náš povyk baví.

Při jedné návštěvě  jsem ho naučila podávat ruku. Zapumpovala jsem drobnou dětskou tlapkou, až se zatřásl. Smál se, až se zajíkal, a po celý čas návštěvy mi podával ruku. Asi stokrát.

Trošku se předváděl, protože celá rodina se stupňováním frekvence potřásání ruky dostala do fáze hysterického smíchu, což se mu líbilo. Kdyby nás někdo pozoroval, tak by asi řekl, že jsme se zbláznili. Ale byla to očistná lázeň, která nám i jemu dělala radost.

Po dvou měsících přijel chlapeček znova. „Ahoj kamaráde,“ řekla jsem, když s ním jeho máma vešla do bytu. Ten neváhal, protože už ví, že patřím do rodinné smečky, a natáhl drobnou tlapku na pozdrav. Co myslíte, že se stalo? Všichni jsme se svíjeli smíchy. Marcus se po nás rozhlédl, a když se usmál novým upířím zubem, začali jsme povykovat zase. 

Proč to říkám? Protože jsem si uvědomila, jak je úžasné narodit se do rodiny, která o dítě stojí, věnuje se mu a všichni se snaží, aby bylo šťastné. Teď jsem se ovšem dočetla, že mazlit se se svým dítětem, což byla dosud žádoucí samozřejmost, doporučovaná  psychology, budete moci pouze s jeho souhlasem, protože jinak narušujete jeho osobní svobodu.

Takže láskyplně muchlat své potomky smíte pouze, když vám to dovolí. Kdo tyhle blbiny vymýšlí, to by mě teda zajímalo.