„Vy jste mě chtěla slyšet zpívat? Tak mě uslyšíte.“ To byl začátek dlouholetého přátelství mezi Emou Destinnovou a její obdivovatelkou Marií Martínkovou
V magazínu Vltavín připomeneme příběh jihočeské rodačky Marie Martínkové. Pokud nevíte, kam toto jméno zařadit, zkuste si najít román Strážská černá paní, jehož je autorkou, a také fakt, že byla asistentkou a společnicí operní pěvkyně Emy Destinnové.
Asi každý zná ze svého mládí situaci, kdy vzhlížel k nějakému umělci a toužil se s ním setkat. A co když se obyčejného člověka z Českých Budějovic zničehonic mezinárodně slavná a uznávaná hvězda zeptá, zda se nechce stát jeho pracovním společníkem, asistentem, případně ředitelem nějakého objektu?
Fantazie, pohádka, bláhové snění? Životní příběh Marie Michálkové a Emy Destinnové dokazuje, že se něco takového mohlo skutečně stát.
V archivu českobudějovického rozhlasového studia se skrývá několik záznamů z let 1968 a 1972, které pořídili a upravili Lubomír Soukup a Ludvík Mühlstein. Je na nich hlas Marie Martínkové a příběh skoro jako z pohádky.
Na počátku dlouholetého přátelství mezi Emou Destinnovou a Marií Martínkovou byla slova operní pěvkyně k obdivovatelce, která se nedostala na vystoupení: „Vy jste mě chtěla slyšet zpívat? Tak mě uslyšíte.“
Marie Martínková také studovala zpěv a osudovou souhrou okolností se stala společnicí a asistentkou slavné pěvkyně Emy Destinnové. Prožila s ní podstatnou část její kariéry i mnohé cesty do zahraničí. Později byla také ředitelkou zámku Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou. A ještě později spisovatelkou.
A aby ta osudovost byla potvrzena, přidáme dvě data. Ema Destinnová zemřela 28. ledna 1930. Marie Martínková, později už Michálková, zemřela 28. ledna 1972.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
