Janáčkova múza Kamila Stösslová přežila slavného skladatele jen o sedm let, je pohřbená na píseckém židovském hřbitově

V magazínu Vltavín se vrátíme ke zvláštnímu přátelství hudebního skladatele Leoše Janáčka a jeho jihočeské múzy, Kamily Stösslové z Písku.

Připomeňme, že v minulém vydání Vltavínu jsme vyprávěli příběh jejich seznámení v Luhačovicích v červenci roku 1917. Dobré je také připomenout, že Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v moravských Hukvaldech a Kamila Stösslová (za svobodna Neumannová) 12. září 1891 v jihočeské Putimi.

Když se v červenci 1917 potkali, Leoš Janáček slavil své 63. narozeniny, Kamile Stösslové bylo 26 let. Stala se mu přítelkyní i inspirací. Dobrý vztah měl skladatel ale i s jejím manželem Davidem Stösslem, kterému dokonce pomohl získat československé občanství po skončení první světové války.

Čtěte také

Své múze napsal Leoš Janáček 700 dopisů. Díky její inspiraci složil svá největší díla

Jihočeské město Písek však vstoupilo do života Leoše Janáčka už o mnoho let dříve. Premiéra opery Její pastorkyně se konala v roce 1904 v Brně, ale hned další provedení tohoto díla se odehrálo o několik málo měsíců později právě v Písku.

„Leoš Janáček jezdil do Písku pravidelně od roku 1924, měl Písek moc rád a dokonce si přál být tady i pohřben, ale k tomu už pak nedošlo,“ připomíná Jiří Prášek, ředitel Prácheňského muzea a dodává: „Ovšem nebyly to zdaleka jeho první návštěvy. Poprvé přijel do Písku s Antonínem Dvořákem v osmdesátých letech 19. století.“

Písecká posádková hudba možná inspirovala i fanfáry Sinfonietty

Písek se stal Leoši Janáčkovi pravděpodobně i velkou inspirací hudební. Při návštěvách u rodiny Stösslových se také pochopitelně všichni společně vydávali na různé akce.

„Jednou při procházce po parku přišli do míst, kde hrála místní posádková vojenská kapela promenádní koncert. Vojenští trubači, kteří zde v tu chvíli hráli fanfáry, se Janáčkovi velice zalíbili a okamžitě si něco zapsal do svého notýsku,“ připomíná Jiří Prášek.

Nedlouho nato byl Janáček požádán o složení skladby pro Všesokolský slet. Vznikla tak jeho slavná Sinfonietta a je pravděpodobné, že její úvodní fanfáry se začaly v Janáčkově hlavě rodit právě po vystoupení píseckých vojenských trubačů.

Kamila Stösslová přežila Leoše Janáčka o pouhých sedm let, je pohřbená na píseckém židovském hřbitově, ale místo jejího posledního odpočinku není známé. Hřbitov byl totiž v minulém století zdevastován a mnoho hrobů nemá své náhrobky.

V Luhačovicích tvořil i Jurkovič

Leoš Janáček ale nebude jedinou spojnicí Písku a Luhačovic v tomto vydání Vltavínu.

Pokud si vybavíte Luhačovice, určitě se vám vybaví i hrázděné barevné stavby venkovského typu, které tvoří základní kolorit těchto lázní. Jejich autorem a v podstatě hlavním stavitelem lázeňského areálu byl Dušan Jurkovič. Ten svoji stavitelskou stopu zanechal také v jihočeském Písku. Dokládá to archivní nahrávka z ledna roku 1997, kterou natočil reportér Jaroslav Klíma s Jiřím Hladkým.

Na závěr Vltavínu si připomeneme, že polovina března a konec září jsou pro naši republiku v kalendáři navždy zapsané černě. Mnichovská zrada a obsazení republiky v letech 1938 a 1939 jsou sice od sebe vzdálené časově zhruba půl roku, ale silně na sebe navazují, jakoby to bylo ze dne na den. Ostatně, ve třetí reportáži Vltavínu to můžete posoudit sami. Připomeneme si, co se událo na jihu Čech před 15. březnem 1939 a po něm.