Všichni moji strýčkové. Úsměvné a láskyplné vzpomínky na rozvětvenou židovskou rodinu čte Josef Somr

K sedmdesátým narozeninám děd Gabriel dostal od babičky Terezy a od deseti ze svých dětí celkem jedenáct houpacích židlí. Jen operního pěvce a milovníka krásných žen, strýce Jakuba, napadlo dát mu mluvícího papouška Ferdinanda.

Takové a další historky hlavně o svých strýčcích sepsal Viktor Fischl do své vzpomínkové knížky Všichni moji strýčkové.

Poetické a láskyplné vyprávění o rozvětvené židovské rodině vyšlo poprvé v roce 1987. Rozhlasová osmidílná četba na pokračování vznikla v roce 1997, účinkuje v ní herec Josef Somr.

Viktor Fischl

Viktor Fischl (vlastním jménem Avigdor Dagan) se narodil v roce 1912 v Hradci Králové v česko-židovské rodině. Na pražské Univerzitě Karlově absolvoval práva a sociologii. Už za studií se zajímal o sionismus a zastával funkci parlamentního sekretáře Židovské strany a redigoval týdeník Židovské zprávy.

Do roku 1939 vydal tři básnické sbírky, z nichž kritika nejvíc ocenila Jaro (1933) a Hebrejské melodie (1936).

Viktor Fischl|foto:Jan Zátorský, MAFRA / Profimedia

Po Hitlerově okupaci odešel do Velké Británie. V Londýně pracoval pro československou exilovou vládu po boku exilového ministra zahraničních věcí Jana Masaryka a obstarával víza pro Židy ve vlasti. V roce 1947 byl povolán zpátky do Prahy.

Za román Píseň o lítosti převzal v roce 1948 cenu Evropského literárního klubu. Po únoru 1948 legálně odcestoval s rodinou do Izraele a v lednu 1950 se stal zaměstnancem izraelského ministerstva zahraničí. Tím byl jako diplomat vyslán postupně do Japonska, Barmy, Jugoslávie a jakožto velvyslanec do Polska, Norska, Islandu a Rakouska. Svou diplomatickou dráhu ukončil v roce 1977.

Napsal knihu Hovory s Janem Masarykem (1952), text se v Československu nesměl publikovat a byl rozšiřován tajně. Knížkou Svědek téměř stoletý (1988), podobně jako knihou vzpomínkových medailonů Setkání (1994), vzdal autor hold Masarykově první republice.

Poté, co opustil diplomatické služby, věnoval se Viktor Fischl opět více literatuře. Pro českého čtenáře překládal hebrejskou starozákonní poezii. Napsal prózu Hrací hodiny (1996), v níž vzpomíná na láskyplné dětství prožité s rodiči ve východních Čechách.

Jeho nejznámějším dílem je zřejmě román Kuropění (1975), vyprávění o stárnoucím venkovském lékaři, který nostalgicky vzpomíná na svoji rodnou českou krajinu.

Viktor Fischl zemřel v roce 2006 v Jeruzalémě, kde je také pohřben.