Věra Hlaváčková: Silvestr
Poslední den v roce má svátek Silvestr a všichni ho slavíme, i když vlastně žádného Silvestra neznáme, aspoň já ne. A tak je jméno Silvestr v naší zemi nejoslavovanějším jménem, přestože je tak málo užívané.
Loučíme se se starým rokem a těšíme se na nový a také bilancujeme.
Musím se přiznat, že mám problémy zapamatovat si jména a je to čím dál tím horší.
V divadle hrajeme oblíbenou inscenaci Ďáblův sluha a tam je jmen jak ořechů na stromě, takže se mi podařilo oslovit Oldřicha z Chlumu jako Jindřicha z chlupu, Převora jako Přerova anebo lékaře Tatka jako lékaře Tetka.
Ve stejné inscenaci mi kolega má říct „Tvůj manžel mě požádal o pomoc.“...a nastal večer, kdy mě můj kolega uzemnil větou „Tvůj manžel mě požádal o ruku.“
Chvíli jsem pro slzy smíchu neviděla.
Taky se mi letos podařilo poprvé v životě přijít na jeviště dřív, než bych měla. Vešla jsem a divím se „Ten kolega se zbláznil, co tady dělá?“ No, ale blázen jsem byla já, koukáme na sebe a po chvíli kolega povídá: „Věro, ještě tady nemáš být... Odjela jsi do Dubrovníku.“ Naštěstí je to komedie... Diváci pochopili a smích nebral konce.
Když se stanou takové chybičky a herci vypadnou z role a začnou se smát, tak tomu v divadelní hantýrce říkáme, že jsme se odprdli, neudrželi jsme smích a máme to rádi, stejně jako diváci.
Přeji vám, aby v příštím roce bylo plno situací, které nás donutí se odprdnout, protože smích je koření života.
Rozlučme se s láskou a poděkováním a do nového roku vykročme s optimismem, protože skutečnost nezměníme, ale můžeme změnit... Pohled na ni.
PF 2023
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
