Věra Hlaváčková: Humor

14. červenec 2022

Sedíme u televize, díváme se s manželem na nějaký pořad a já se směju, ale on mlčí a rozhodně nevypadá pobaveně. Stejně tak v divadle...

Hrajete jeden kus už po desáté a někdy se diváci smějí od samého začátku, někdy začnou v půlce a někdy se nebaví vůbec.

Rozhodně neplatí, že se všichni smějeme stejným věcem.

Říká se o nás, že jsme národem Švejků, že si umíme ze všeho udělat legraci, že všechno i to vážné shazujeme, že náš humor je ironický a černý. Možná je to jen způsob, jak se vyrovnat s něčím nepříjemným a nezbláznit se. Je jasné, že vtipy umíme my Češi vymýšlet na všechno a okamžitě.

Byla jsem na Cimrmanech, na představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Smála jsem se až do chvíle, než se otočili dva diváci přece mnou a s nesmírným překvapením na mě zírali. Byli to Japonci, sice s překladem ve sluchátkách, ale museli být zděšení, když na jevišti pobíhali divně oblečení muži, v naivní, malované scéně, staticky něco říkali a téměř pokaždé se ozval výbuch smíchu. Ani se nedivím, že po půl hodině odešli. Japonci jsou vážný národ samurajů.

O Angličanech se říká, že mají suchý humor a je pravda, že jiné národy neumějí tak dobře inscenovat jejich komedie. Miro Žbirka měl anglickou maminku a často se ho na to novináři ptali. Odpovídal, že jejich humor je tak všudypřítomný a nečekaný, podávaný s takovou samozřejmostí, že jste často zaskočení. Například – sedím na baru se svým anglickým kamarádem a on se mě najednou zeptá: „Máš nějakou nahou fotku své ženy?“ „Nééé, nemám.“ „Tak já ti nějakou dám.“ A pokračuje v konverzaci.

Rozhodně nevadí, když se každý smějeme něčemu jinému, hlavně když se smějeme. Prodlužuje to totiž život. A to není vůbec k smíchu!

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Věra Hlaváčková: Babylon

    Mám skvělou kamarádku, která neměla v posledních letech moc na růžích ustláno... Takže když mi s nadšením volala, že má skvělého chlapa, měla jsem velkou radost.

  • Věra Hlaváčková: Pochvala

    Každý toužíme po ocenění. Netrpělivě čekáme na ortel a doufáme, že přijdou ta slastná pochvalná slovíčka jako: Jsi šikovná, úžasná, nádherná, skvělá...

  • Věra Hlaváčková: Praha

    Vždycky když musím do Prahy, tak se těším, že zažiju ten velkoměstský blázinec, ale po pár hodinách se už toužím vrátit zpátky do poklidného krajského maloměsta.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.