Věra Hlaváčková: Humor
Sedíme u televize, díváme se s manželem na nějaký pořad a já se směju, ale on mlčí a rozhodně nevypadá pobaveně. Stejně tak v divadle...
Hrajete jeden kus už po desáté a někdy se diváci smějí od samého začátku, někdy začnou v půlce a někdy se nebaví vůbec.
Rozhodně neplatí, že se všichni smějeme stejným věcem.
Říká se o nás, že jsme národem Švejků, že si umíme ze všeho udělat legraci, že všechno i to vážné shazujeme, že náš humor je ironický a černý. Možná je to jen způsob, jak se vyrovnat s něčím nepříjemným a nezbláznit se. Je jasné, že vtipy umíme my Češi vymýšlet na všechno a okamžitě.
Byla jsem na Cimrmanech, na představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Smála jsem se až do chvíle, než se otočili dva diváci přece mnou a s nesmírným překvapením na mě zírali. Byli to Japonci, sice s překladem ve sluchátkách, ale museli být zděšení, když na jevišti pobíhali divně oblečení muži, v naivní, malované scéně, staticky něco říkali a téměř pokaždé se ozval výbuch smíchu. Ani se nedivím, že po půl hodině odešli. Japonci jsou vážný národ samurajů.
O Angličanech se říká, že mají suchý humor a je pravda, že jiné národy neumějí tak dobře inscenovat jejich komedie. Miro Žbirka měl anglickou maminku a často se ho na to novináři ptali. Odpovídal, že jejich humor je tak všudypřítomný a nečekaný, podávaný s takovou samozřejmostí, že jste často zaskočení. Například – sedím na baru se svým anglickým kamarádem a on se mě najednou zeptá: „Máš nějakou nahou fotku své ženy?“ „Nééé, nemám.“ „Tak já ti nějakou dám.“ A pokračuje v konverzaci.
Rozhodně nevadí, když se každý smějeme něčemu jinému, hlavně když se smějeme. Prodlužuje to totiž život. A to není vůbec k smíchu!
Související
-
Věra Hlaváčková: Babylon
Mám skvělou kamarádku, která neměla v posledních letech moc na růžích ustláno... Takže když mi s nadšením volala, že má skvělého chlapa, měla jsem velkou radost.
-
Věra Hlaváčková: Pochvala
Každý toužíme po ocenění. Netrpělivě čekáme na ortel a doufáme, že přijdou ta slastná pochvalná slovíčka jako: Jsi šikovná, úžasná, nádherná, skvělá...
-
Věra Hlaváčková: Praha
Vždycky když musím do Prahy, tak se těším, že zažiju ten velkoměstský blázinec, ale po pár hodinách se už toužím vrátit zpátky do poklidného krajského maloměsta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
