Věra Hlaváčková: Pochvala
Každý toužíme po ocenění. Netrpělivě čekáme na ortel a doufáme, že přijdou ta slastná pochvalná slovíčka jako: Jsi šikovná, úžasná, nádherná, skvělá...
S láskou někomu uvaříte a doufáte, že si toho všimne a dá vám to najevo? Nečekejte dlouho a zbytečně... Přijdete o nervy, i o iluze.
Po mnohaletém manželství už vím, že si máme – my ženy – o pochvalu říct, protože se jí jinak nedočkáme. Při nejlepším uslyšíme: „Jo, je to dobrý, vždyť jsem si přidal.“ Já přijdu od holiče, nakrucuju se a nic. Můj manžel si všimne, až když mu řeknu, kolik to stálo.
Ale nedávno jsem u lékaře zaslechla, jak jedna sestřička pochválila druhou. „Ty máš tak krásný vlasy, že bych ti je nejradši ostříhala.“
Tak nevím, byla to vůbec pochvala? Neb kořen slova chválit by měl udělat radost aspoň té pochválené.
Moje maminka taky neuměla moc pochválit. Nikdo ji to nenaučil, ani rodiče a ani můj otec. Její AŽ bylo pokaždé tak významné, že přehlušilo všechno ostatní. „Sluší ti to! AŽ na ty vlasy!“ Takže vlastně poukázala na to, že hlava je příšerná.
Vůbec nejlepší je, když někdo prohlásí: „Vypadáš strašně pěkně!“ Cítíte ten nelad? Je to totiž oxymóron neboli protimluv. Dvě slova, jejichž původní význam se navzájem vylučuje. Takže slovo strašně neguje slovo pěkně, takže jako byste nic neřekli.
Pochvala se opět nezdařila. Jak je vidět, někoho pochválit, není jen tak. A přitom být pochválen je tak krásné. Celý den může být rázem výjimečný. A téměř nic to nestojí.
Související
-
Věra Hlaváčková: Praha
Vždycky když musím do Prahy, tak se těším, že zažiju ten velkoměstský blázinec, ale po pár hodinách se už toužím vrátit zpátky do poklidného krajského maloměsta.
-
Věra Hlaváčková: Velikonoce
Prodlužuje se den, odkvétají sněženky a bledule, občas vysvitne slunce, a když kožichy vyměníme za svetry, přiblíží se krásné, veselé svátky velikonoční.
-
Věra Hlaváčková: Auto
Když jsem po revoluci poprvé vyjela na Západ, fascinovaně jsem zírala na ta krásná auta, která tam jezdila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
