Věra Hlaváčková: Babylon

Samozřejmě jsem vyrazila a byla jsem vážně hóóódně zvědavá, kde může ženská ve středním věku ještě potkat pořádného chlapa. Byla jsem v šoku... Je to Francouz. Hezký, milý, hodný a zamilovaný… Ale mluví francouzsky.

Eva s ním mluví lámanou němčinou, protože pracoval ve Švýcarsku v německém kantonu a trochu mluví. Eva má penzion, takže německy taky mluví.

Anglicky on neumí... Néé, že já bych nějak uměla, ale aspoň jsem se mohla zeptat, jak se má.

Kamarádčin desetiletý syn mu samozřejmě nerozumí, ale hodiny se spolu smějí nad překladačem v mobilu a nad neuvěřitelnou vzájemnou pantomimou, které ovšem rozumí jenom oni dva.

„Věruško, v pohodě, já budu překládat,“ uklidňuje mě kamarádka. No, moc jsme si toho neřekli.

Domů přišly dvě její dospělé dcery, které mluví velmi dobře anglicky. Jedna z nich chodí se Španělem, neumí španělsky, takže spolu komunikují v angličtině.

Všichni jsme se potkali v kuchyni. Byla to změť jazyků, kterým rozuměl jen někdo, takže se stále muselo někomu překládat.

Z němčiny se překládalo do češtiny, protože holky německy neumí. Ty to překládaly Španělovi do angličtiny a on odpovídal Francouzovi ve francouzštině, protože ji ovládá. Francouz se zasmál a německy přeložil Evě, co se dozvěděl. Ta se taky zasmála... Přeložila to do češtiny... Zasmáli jsme se já, syn a holky se jaly anglicky reagovat.

Když někdo pronesl nahodile nějakou větu v češtině, už se ozývalo - španělsky a francouzsky - přeložit, prosím. Byl to naprostý BABYLON.

Po hodině jsem byla vyčerpaná, unavená a ptám se: „Jak se takhle můžete bavit?“

A Eva mi se smíchem povídá: „My se moc nebavíme, my spolu žijeme. A je to nádherný.“