Vědci připravují přesun lidstva do Arktidy a Antarktidy. Možnosti pro život rozhodně nabízejí, říká polární ekolog Josef Elster

Ústup ledovců na Arktidě i Antarktidě a nástup života v někdejší zemi sněhu a ledu přirovnává Josef Elster k osídlení Marsu. Podobně nehostinná byla před třemi a půl miliardami let i naše planeta.

„Shodou náhod a díky ohromné plastičnosti evoluce vznikly jednoduché organismy, které začaly používat sluneční záření jako energii. Tím začaly přetvářet naši planetu,“ líčí převratný okamžik v dějinách Země profesor.

Vědecká stanice Jihočeské univerzity na Špicberkách|foto:Romana Lehmannová, Český rozhlas

„Naše planeta tehdy měla atmosféru, ale bezkyslíkatou. No, a právě tyto jednoduché sinice, které byly schopné fotosyntézy, začaly dodávat atmosféře kyslík. Tím postupně vytvořily podmínky k tomu, aby tady následně mohlo žít ohromné spektrum organismů od původních bakterií až po dnešního slona nebo člověka,“ vysvětluje.

Za život tedy vděčíme sinicím. „Určitě bychom se měli klanět všem rostlinám, které nás živí. Vytvářejí ze sluníčka a oxidu uhličitého všechno, co jsme jako konzumenti schopni jíst a dýchat. Takže bez rostlin by naše planeta nemohla existovat a nemohl by existovat ani člověk, který potom dostal tu velkou možnost, aby tvořil civilizaci, inteligenci a spravoval naši planetu,“ říká biolog.

Oblevy za polárním kruhem

Jenže výsledky lidského počínání vidíme kolem sebe. A vidí je i vědci ve svých klimatických výzkumech. Na Špicberkách, kde se nachází polární stanice Jihočeské univerzity, se za posledních čtyřicet let průměrná zimní teplota zvedla o 7 až 10 stupňů Celsia.

„Dokonce tam v zimním období dochází k opakovaným oblevám, což nikdy nebývalo. Přijde déšť, dva dny prší, tundra se ponoří do vody a potom to zase zamrzne. To jsou kritické podmínky pro celý ekosystém,“ varuje Josef Elster.

Jak se živé organismy dokáží klimatické změně přizpůsobit, to je předmětem ekopolárního výzkumu. „Některé organismy se z krajiny ztrácejí, jiné jsou schopny se postupně přizpůsobit. Ptáme se tedy, které podmínky už jsou extrémní a které organismy jsou schopny přežít,“ říká biolog.

Současně je přesvědčen, že hlavním hybatelem vývoje planety je v současné době už člověk. „Člověk je zodpovědným prvkem v evoluci planety. Jenom naše porozumění životu na Zemi nám může pomoct k tomu, abychom tu byli dobrými hospodáři, aby tu mohla existovat co největší diverzita organismů. Ta vytváří funkční, pestrou mozaiku života, ale i krásu a radost,“ komentuje.

Čtěte také

Sprcha v arktické divočině? Musí stačit trubka, z níž teče voda z ledovce

Otázkou je, zda budeme v současné situaci schopni planetu sanovat, anebo budeme muset jednou opravdu migrovat za chladnějším, příznivějším podnebím na sever, případně i mimo Zemi. „V současné době většina lidské populace žije především v mírné, popřípadě v tropické oblasti. Já jsem přesvědčen, že Arktida a Antarktida, které jsou ohromné a minimálně využité, možnosti pro život lidí rozhodně nabízejí,“ dodává Josef Elster.

Ve spolupráci s ČVUT Praha vytvořili polární ekologové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity fotobioreaktor, v němž pěstují polární řasy. „V Arktidě je v letním období nepřetržité sluneční záření. Reaktor se tedy otáčí za sluncem, aby pohltil co největší množství slunečního záření a odčerpal co největší množství oxidu uhličitého z prostředí,“ vysvětluje polárník.

Jihočeský vědecký tým se tak podílí na přípravách budoucího klimatického a populačního přesunu lidstva. „Tato biotechnologie by mohla přispět k tomu, aby lidé měli lepší možnost žít a pracovat v Arktidě. Pokud zvládneme urbanizaci Arktidy, což je teď jeden z klíčových směrů ve výzkumu polární krajiny, tak jsem přesvědčen, že i lidská sídla a lidský intelekt přinesou do životního prostředí pozitivní věci,“ uzavírá Josef Elster.

Celý rozhovor s Josefem Elsterem o polárním výzkumu, o tom, jak se vědcům žije na polární stanici ve Špicberkách, i o tamních medvědech a sobech si poslechněte online.