V pohraničí se před válkou objevily stovky závor. Dnes jsou jejich pozůstatky raritou
Zátarasům, které se budovaly v letech 1937 a 1938 na našich hranicích, se oficiálně říkalo zvláštní zařízení na komunikacích. „Všechny cesty a silnice měly být přehrazeny trvale nebo dočasně. V případě trvalého to většinou bylo v podobě zabetonovaných kolejnic a na hraničních přechodech se instalovaly pancéřové závory,“ uvádí Jan Ciglbauer, který se zabývá válečnou historií.
V celém pohraničí se objevily stovky závor, na které ještě navazovaly další překážky, aby nebylo možné zátaras objet. U vesnice Vyšné mezi Novými Hrady a Českými Velenicemi býval za první republiky hraniční přechod. Stál tu domek pohraniční stráže i další stavení.
„To je zbytek pancéřové závory firmy Ippen, které se v 30. letech instalovaly na státní hranici v rámci budování obrany Československé republiky. Přímo vedle zídky můžeme vidět zbytky základů budovy, tady bylo oddělení finanční stráže neboli celnice,“ vysvětluje Jan Ciglbauer, který se zabývá historií.
„Původním účelem bylo, aby v případě konfliktu, když vypukne válka mezi Československem a Německem, bylo zabráněno náhlému překvapivému útoku nepřítele. U většiny závor pak byla v září 1938 nasazena družstva Stráže obrany státu a ta vedla tvrdý boj se sudetoněmeckými povstalci na přelomu září a října 1938,“ připomíná Jan Ciglbauer.
Jihočeské pohraničí v září 1938 jen tak neodevzdali, bojovalo se ve Vyšším Brodě i Krumlově

Češi nevydali v roce 1938 Sudety bez boje. V období kolem Mnichovské dohody, která byla podepsána 29. září, se bojovalo a střety trvaly až do 2. října. Českou stranu bránila takzvaná Stráž obrany státu.
Když nakonec Němci zabrali pohraničí, začali závory okamžitě likvidovat, aby smazali symbol československého odporu. Většina závor tak byla zničena a dochovaly se pouze zlomky. „Je to de facto technický unikát. Celá závora Ippen je v jižních Čechách dochovaná jenom u Českých Žlebů a tady u Vyšného je jediný druhý výraznější kousek,“ říká Jan Ciglbauer.
Mezi zídkami byl kromě závory ještě betonový práh, aby nebylo možné překážku vyvalit nebo odstřelit. Na velkých přechodech se navíc na silnicích stavěly další zídky rozmístěné cik cak, aby vozidlo mezi nimi muselo kličkovat a snížit rychlost.
Jihočeské pohraničí bylo válkami velmi poznamenané. „Kousek od osady Vyšné fungovalo záložní letiště Luftwaffe, byly tady dramatické události na konci války, nedaleko odsud je místo, kam byli odvlečeni zajatci z Trhových Svinů v květnu 1945 a takhle bychom mohli pokračovat, dějiny kolem obou světových válek tu byly bohaté,“ uzavírá Jan Ciglbauer.
Vše ale bylo se zřízením hraničního pásma v 50. letech zlikvidováno. Dnes je tu jen les. Při vycházce však můžete narazit na betonový kvádr a železnou vzpěru.
Související
-
Jediný dochovaný bunkr z roku 1936 na Budějovicku Němci neodstřelili díky tomu, že stojí u trati
Na stopy prvorepublikového opevnění můžete stále narazit v jižních Čechách. I když v říjnu 1938 začali nacisté objekty obsazovat a likvidovat, například u Borovan zůstal.
-
Jihočeši popravení nacisty skončili v rybníce Vítek. Jejich popel sypali ze známého mostu
Historický most přes rybník Vítek u Třeboně je známý z filmů, například v pohádce Byl jednou jeden král z něj sypali sůl. Váže se k němu ale i jedno válečné tajemství.
-
Natočili dokument o vojácích v pohraničí. K historickým záběrům přidali i hrané scény
Sosáci – tak si říkali vojáci, kteří ve 30. letech bojovali na Podkarpatské Rusi. O jednotce Stráž obrany státu se dnes moc nemluví. Pozornost jí ale věnoval Jan Ciglbauer.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.