V Hůrkách na Novobystřicku nejprve žili horníci. Když důlní činnost skončila, dařilo se tu krajkářům

Horníci, hledání stříbrné rudy, lámání kamene a práva městysu s vlastním znakem dokládajícím důlní činnost. Tak by se dal shrnout vznik Hůrek na Novobystřicku, jejichž svobodné začátky stvrdil v listině z roku 1637 hrabě Adam Pavel Slavata.

Ráz městečka s německým názvem Adamsfreiheit byl specifický jak pozdějším vznikem, tak i skladbou obyvatel. Převládali v něm protestantští horníci z Bavorska a Saska. Jiná víra ani důlní činnost se tu však dlouho neudržely.

Dolování ustalo ještě koncem 17. století a postupně ho nahrazovali mnohem úspěšnější krajkáři a textiláci. I díky nim získaly Hůrky fungující školu, kostel a honosné domy.

Prosperitu přerušila až druhá světová válka a doba následující. V květnu 1945 sem po násilném vystěhování přicházeli čeští osídlenci a vše německé začalo mizet. Vznikl místní národní výbor a po roce 1989 se skutečnou samosprávu nepodařilo obnovit. Někdejší městečko Hůrky se stalo pouhou částí obce Nová Bystřice. O jeho dávnou slávu dnes pečuje Hůrecký okrašlovací spolek.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související