Učitel s metodou cukr a bič a křikem dnes už neuspěje, říká Jitka Pražáková z Římova

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Školáci na základní škole (ilustrační foto)

Jitka Pražáková je ředitelkou základní a mateřské školy v Římově na Českobudějovicku. Dnešní učitel má podle ní starosti a hlavně zodpovědnost za to, jestli dobře učí a jestli se žáci chtějí učit.

„Důležité je nezablokovat dítě tím, že mu něco nejde, něco neumí. Je nutné se pořád vzdělávat třeba na poli psychologie, protože se mění společnost, a to působí na rodiče i děti, celé se to proměňuje. Učitel, který by měl metodu cukr a bič nebo řev, ten už dnes neuspěje, tohle už nefunguje,“ říká.

Cestou ke vzdělání podle ní je rozvinout u dítěte, které přichází do první třídy, pocit, že škola bude jeho druhým domovem. „Že tam budou lidi, kteří mu mají co dát, ke kterým také bude mít důvěru. Také musí vědět, že učení není mučení, ale něco, co potřebuje. Je to taková cesta, někdo po ní jde, někdy třeba taky stojí, a někdo běží. Každý to má jinak, takže ve škole neporovnáváme jednoho s druhým, každý má jiné dispozice, jiný talent,“ myslí si.

Jitku Pražákovou podle jejích slov velmi utvářelo rodinné zázemí. „Tatínek, můj vzor, byl učitel. Od něj jsem se naučila úctě k druhým. Maminka zase zajišťovala takové to teplo rodinného krbu. Oba je mám moc ráda,“ popisuje.

„Tatínek je vzdělaný, sečtělý člověk. Když se po revoluci objevily knihy, které přinášely nové informace třeba o naší  historii, všechno za nás prostudoval a pak nám to vyprávěl v souvislostech, abychom to s maminkou nemusely číst. Dodnes je můj rádce,“ usmívá se.

Své učitelské začátky prožila Jitka Pražáková v Borovanech. Dodnes vzpomíná, jak při takzvaných pozemcích zjistila, že všechny děti drží hrábě líp než ona, i když si to poctivě nacvičovala. Aby ne, děti s nimi tehdy pracovaly běžně, kdežto ona byla z paneláku.

Osmnáct let také vedla společně se sbormistrem Otakarem Dubským Jitřenku. Jedna z jejích moudrých zásad zní: Nekritizovat, ale hledat řešení.

Když se jí v závěru rozhovoru pro cyklus Jihočeši Českého rozhlasu České Budějovice redaktorka zeptala, jestli jsou dnešní děti jiné, odpověděla: „Děti jsou stejné, jiná je doba.“

Spustit audio

Odebírat podcast

Související