Učitel s metodou cukr a bič a křikem dnes už neuspěje, říká Jitka Pražáková z Římova
Jitka Pražáková je ředitelkou základní a mateřské školy v Římově na Českobudějovicku. Dnešní učitel má podle ní starosti a hlavně zodpovědnost za to, jestli dobře učí a jestli se žáci chtějí učit.
„Důležité je nezablokovat dítě tím, že mu něco nejde, něco neumí. Je nutné se pořád vzdělávat třeba na poli psychologie, protože se mění společnost, a to působí na rodiče i děti, celé se to proměňuje. Učitel, který by měl metodu cukr a bič nebo řev, ten už dnes neuspěje, tohle už nefunguje,“ říká.
Cestou ke vzdělání podle ní je rozvinout u dítěte, které přichází do první třídy, pocit, že škola bude jeho druhým domovem. „Že tam budou lidi, kteří mu mají co dát, ke kterým také bude mít důvěru. Také musí vědět, že učení není mučení, ale něco, co potřebuje. Je to taková cesta, někdo po ní jde, někdy třeba taky stojí, a někdo běží. Každý to má jinak, takže ve škole neporovnáváme jednoho s druhým, každý má jiné dispozice, jiný talent,“ myslí si.
Jitku Pražákovou podle jejích slov velmi utvářelo rodinné zázemí. „Tatínek, můj vzor, byl učitel. Od něj jsem se naučila úctě k druhým. Maminka zase zajišťovala takové to teplo rodinného krbu. Oba je mám moc ráda,“ popisuje.
Čtěte také
„Tatínek je vzdělaný, sečtělý člověk. Když se po revoluci objevily knihy, které přinášely nové informace třeba o naší historii, všechno za nás prostudoval a pak nám to vyprávěl v souvislostech, abychom to s maminkou nemusely číst. Dodnes je můj rádce,“ usmívá se.
Své učitelské začátky prožila Jitka Pražáková v Borovanech. Dodnes vzpomíná, jak při takzvaných pozemcích zjistila, že všechny děti drží hrábě líp než ona, i když si to poctivě nacvičovala. Aby ne, děti s nimi tehdy pracovaly běžně, kdežto ona byla z paneláku.
Osmnáct let také vedla společně se sbormistrem Otakarem Dubským Jitřenku. Jedna z jejích moudrých zásad zní: Nekritizovat, ale hledat řešení.
Když se jí v závěru rozhovoru pro cyklus Jihočeši Českého rozhlasu České Budějovice redaktorka zeptala, jestli jsou dnešní děti jiné, odpověděla: „Děti jsou stejné, jiná je doba.“
Související
-
Mí čtvrťáci mě přihlásili tajně, dostali mě, říká Pavlína Kopáčiková, vítězka soutěže Zlatý Ámos
Začínala jako vychovatelka v družině, až poté studovala univerzitu a stala se učitelkou. A to velmi úspěšnou. Před pár dny získala Pavlína Kopáčiková titul Zlatý Ámos 2019.
-
Nikdy neshazujte před dětmi učitele ani jeho metodu, to se potom vrátí, zaznělo na debatě o školství
Podle mezinárodního srovnání české děti baví škola nejméně z celé Evropy. Nejméně často říkají, že chodí rády do školy. Ve čtvrté třídě je jich 68 procent, v osmé polovina.
-
Největší stres způsobují učitelům rodiče. Kvůli nízkému uznání i platům lidé ze školství odcházejí
Školní vyučování se velmi změnilo. Pronikly do něj moderní technologie, které dnes patří do běžného života dětí. S tím je nutné počítat i při přípravě budoucích učitelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
