Byla to nádherná doba, kdy třeba tanečnice mazaly chlebíčky, vzpomíná na přelomové dny v Laterně magice dlouholetý ředitel Petr Tošovský
Již delší dobu prožívá volné chvíle svého života v bytovce nedaleko třeboňského rybníka Svět Petr Tošovský. Podstatnou část své kariéry věnoval jako ekonom, producent a především po dlouhých patnáct let jako ředitel onehdy slavné a atraktivní Laterně magice, historicky prvnímu multimediálnímu divadlu na světě.
Laterna magika byla založena na propojení divadelního herectví s filmovou projekcí i hudbou od svého slavného začátku v rámci kulturního československého programu na výstavě Expo 58 v Bruselu. Tehdy u toho byli jako režisér Alfréd Radok se svým bratrem Emilem a scénografem Josefem Svobodou, ale také Miloš Forman nebo Ján Roháč.
Laterna magika vyšla z lůna Národního divadla, avšak řadu let se vyvíjela vlastně samostatně. Před čtrnácti roky se tato výjimečná scéna vrátila pod Národní divadlo. A posledním ředitelem Laterny magiky byl právě dnes šestasedmdesátiletý Petr Tošovský, který v ní zažil za téměř třicet let mnoho, včetně doby, kdy sídlila v paláci Adria a stala se na konci roku 1989 hlavním centrem sametové revoluce.
„Byla to nádherná doba, kdy třeba tanečnice mazaly chlebíčky, připravovaly jídlo a pánové z techniky dělali ochranné služby. Čtrnáct dnů se lidi z divadla chodili domů jenom vyspat. Pak se to zklidnilo a Občanské fórum se přestěhovalo do Špalíčku,“ vzpomíná Petr Tošovský na přelomové dny v Laterně magice.
A o tom všem bude Petr Tošovský vyprávět v rozhovoru pro cyklus Jihočeši – od začátku, od časů, kdy si zvolil ekonomii jako obor, až po dobu, kdy dodnes jako ekonom působí ve službách Národního divadla.
Související
-
Herec podmanivého hlasu, Cyrano Antonín Kaška: Rozhlas miluji ještě víc než divadlo
„Já jsem se vlastně z Jindřichova Hradce nikdy neodstěhoval a stále tam mám trvalé bydliště, i když mi to dělalo v životě problémy,“ přiznává herec Antonín Kaška.
-
Blanka Stehlíková, dcera malíře a básníka, znala odmala spoustu umělců. I ona spojila život s uměním
„Ke vzpomínkám se utíkáme, když jsme sami, když je nám těžko a také když dosáhneme věku, kdy už je na co vzpomínat,“ napsala kunsthistorička Blanka Stehlíková do své knihy.
-
Dědeček ředitele Jihočeské filharmonie Otakara Svobody byl prvním českým starostou Budějovic
„V Praze, která je zahleděna sama do sebe, se o tomto orchestru nevědělo. Jihočeská komorní filharmonie byla trochu utajená, tak jsem měl dobrou šanci s tím něco udělat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
