Blanka Stehlíková, dcera malíře a básníka, znala odmalička spoustu umělců. Sama také spojila život s uměním
„Ke vzpomínkám se utíkáme, když jsme sami, když je nám těžko a také když dosáhneme určitého věku, kdy už je na co vzpomínat.“ Tahle slova napsala kunsthistorička Blanka Stehlíková do předmluvy své knihy Abeceda lásky – osobnosti, které jsem znala. Dcera malíře a básníka Ladislava Stehlíka v ní vzpomíná na známé umělce, se kterými se během života setkala. Od Adolfa Borna, přes Cyrila Boudu po Jaroslava Seiferta a Karla Svolinského.
Blanka Stehlíková se narodila v roce 1933 v Březových horách nedaleko Příbrami. „Narodila jsem se u babičky. Rodiče sice bydleli v krásné pošumavské vesnici Myslív, ale rok před tím tam umřely dvě paní při porodu. Takže maminka se v Myslívě obávala rodit,“ vysvětluje, proč spatřila světlo světa ve středních Čechách.
V Myslívě ale Blanka Stehlíková začala chodit do školy a za protektorátu pak odešla do Českých Budějovic studovat na Spolkové dívčí reformované reálné gymnázium Jany Zátkové. Gymnaziální studia dokončila už po válce v Praze.
Roku 1951 nastoupila na Karlovu univerzitu, na obor dějiny umění na filozofické fakultě. „Mě ty dějiny umění přitahovaly od začátku,“ vzpomíná. „Díky naší rodině jsem odmala znala spoustu umělců. Proto mě to také potom táhlo k tomu, abych se zaměřovala na současné umění a nikoliv historii,“ dodává.
Rozhovor s Blankou Stehlíkovou o jejím dětství a době studií, o tom, proč se u nás neujal socialistický realismus a čím jí po roce 1968 pomohla Alšova jihočeská galerie, si poslechněte v cyklu Jihočeši online.
Související
-
V infekčním lékařství prý už není co objevovat. To byl velký omyl, vzpomíná primář Václav Chmelík
Infekce již mnohokrát psaly dějiny lidstva. Úseky historie jsou spojeny s morovými ranami, epidemie se pravidelně vrací. To říká Václav Chmelík, lékař a emeritní primář.
-
Dědeček ředitele Jihočeské filharmonie Otakara Svobody byl prvním českým starostou Budějovic
„V Praze, která je zahleděna sama do sebe, se o tomto orchestru nevědělo. Jihočeská komorní filharmonie byla trochu utajená, tak jsem měl dobrou šanci s tím něco udělat.“
-
Kdy se člověk stává „Budějčákem“? Když ve městě stráví dvacet let, odpovídá fotograf Milan Binder
Milana Bindera už v dětství okouzlily historické pohlednice Českých Budějovic. Sbíral je s tatínkem. Později k nim začal pořizovat snímky stejného místa v současnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka