Těhotenství se bralo jako důkaz nezájmu o obor. Ženy ve vědeckém prostředí mají stále potíže, říká jedna z nich

„Nás vědkyň je samozřejmě v posledních letech o trochu víc než v předchozích dobách, ale tento mezinárodní svátek musíme brát především jako symbolický. Měl by připomenout, že ženy mají ve vědě nezanedbatelný přínos a že podmínky by se mohly ještě trochu zlepšit, aby se nám všem pracovalo lépe,“ říká vědecká pracovnice Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Konkrétní podmínky se podle ní liší v jednotlivých oborech a možná i institucích. „Já osobně jsem se s vyloženě negativním přístupem nesetkala, všichni kolegové se ke mně chovali profesionálně, ale viděla jsem to u jiných. Byla jsem svědkem toho, kdy byl problém oznámit těhotenství, protože se to bralo, jako že dotyčná o vědu vlastně vůbec nemá zájem, téměř jako zrada,“ vypráví.

Šárka Tůmová má zkušenosti s vědeckou prací v Anglii a Finsku. Především finský systém podle ní funguje velmi dobře. „Je tam velice dobré sociální zázemí pro rodiny s dětmi, a to umožňuje skloubit rodinný a profesní život. Zároveň se pokládá za normální, že vědkyně odejde na mateřskou, zůstane nějakou dobu doma a pak se zase normálně vrátí do zaměstnání. Celý systém je na to nastavený, je možnost zkrácení úvazků nebo například posunutí grantu,“ popisuje.

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě vyhlásila OSN v roce 2015. Šéf organizace António Guterres tehdy jako pravděpodobné příčiny nízkého zastoupení žen ve vědě jmenoval genderové stereotypy, slabou pozornost úspěšným vědkyním a nedostatečnou nebo dokonce nepřející atmosféru v akademickém prostředí. „Nemůžeme si dovolit plýtvat potenciálem poloviny lidstva,“ dodal.

Čtěte také

Zpočátku chtěla podnikání vzdát, dnes jsou její kurzy pro děti hitem a zaměstnává dalších sedm žen

Podle Šárky Tůmové mezi studentkami nechybí zájemkyně o vědeckou kariéru, ale často se mladé doktorky někde vytratí během přechodu k permanentním postům. „Je to buď proto, že se rozhodnou pro jinou kariéru, která jde lépe skloubit s rodinným životem, nebo zůstanou někde v zahraničí, kde jsou příznivější podmínky,“ myslí si.

Problémy přirozeně pramení z tradičního očekávání, že se žena kromě zaměstnání bude starat o děti a rodinu. „Nevidím ale objektivní důvod, proč by se nemohl starat i otec, a v určité míře k tomu už i dochází. Myslím, že tradice se trochu posunuje, ale hlavně je teď důležité, aby tady byla určitá flexibilita z pohledu zaměstnavatele a kariérního postupu, protože požadavky byly doposud založeny na dost rigidním systému, který prospíval vědcům – mužům,“ doplňuje Šárka Tůmová.

„Všem ženám, a nakonec i mužům, bych přála, aby se muži nebáli nás brát jako rovnocenné partnery. Všichni jsme v tom společně a určitě se posuneme dál, pokud se budeme podporovat,“ uzavírá žena, která během své vědecké kariéry zvládla i vychovat děti.