Sýčka nebo koroptev už jen tak neuvidíte. Z přírody mizí ptáci, kteří dříve bývali zcela běžní

„Na venkově ubývá ptáků, a to poměrně výrazně, zvlášť těch, kteří jsou vázáni na zemědělskou krajinu, nebo na okolí vesnic,“ potvrzuje ornitolog Jiří Pykal.

Mezi druhy, které prakticky zmizely, jmenuje například chocholouše. „To je pták, který byl dříve v okolí vesnic, na periferiích měst a postupem doby se stahoval víc a víc do měst, kde se živil různými zbytky. Nyní už v jižních Čechách vůbec nehnízdí, takže je to vlastně pro jižní Čechy vyhynulý druh,“ říká.

Sýček dříve patřil mezi nejpočetnější sovy|foto: Irena Šarounová

Zmizel také sýček, který patřil mezi nejpočetnější sovy. Podobné je to s koroptvemi, zatímco před sto lety se střílely po tisících, dnes se jedná o jeden z nejvzácnějších druhů. Od 90. let ubylo podle průzkumů i 40 procent skřivanů.

Úbytek se nevyhnul ani vodnímu ptactvu. Sčítání ornitologů za poslední čtyři desetiletí ukazuje snižující se počty některých druhů kachen, jako je polák velký, chocholačka nebo potápka černokrká, která má dokonce v jižních Čechách už jen dvě poslední hnízdiště. 

Podle Jiřího Pykala je důvodem enormní změna způsobu zemědělství. „Nejprve přišlo scelování pozemků, rozorávání mezí, poté velkoplošné odvodňování, aplikace velkého množství umělých hnojiv. To všechno přispívá k tomu, že potravní základna, hmyz a semena, a také hnízdní příležitosti mizí,“ zdůrazňuje.

Řešením vidí v určitém snížení intenzity zemědělství. „Zavést opět do krajiny různé rozčleňovací a zpestřující prvky jako mokřady, zasakovací pásy, meze, remízy a omezit alespoň na některých místech aplikaci insekticidů,“ vyjmenovává.

Stále přísnější normy pro zemědělce

Vypadá to tedy, že to, co je na jednu stranu prospěšné, čili hnojení průmyslovými hnojivy nebo hubení škůdců, sice pomáhá, ale na straně druhé je kontraproduktivní v tom, že vlastně ubírá potravu některým ptákům.

Hana Šťastná, ředitelka Regionální agrární komory Jihočeského kraje, to tak jednoznačně nevidí. „Já bych to obrátila. Bez těch kritizovaných pesticidů by člověk prokazatelně měl o třetinu nižší úrodu obilí, o 75 procent nižší úrodu ovoce a o polovinu nižší úrodu zeleniny,“ připomíná.

Společná zemědělská politika navíc podle ní čím dál více dbá na to, aby zemědělci plnili stále přísnější zákonné požadavky. „Ty vedou k tomu, že například v českém zemědělství se ve srovnání s 90. lety snížila spotřeba průmyslových hnojiv o dvě třetiny. Jsou to postupné krůčky, musíme najít kompromis, aby zemědělci dokázali být konkurenceschopní a zároveň abychom neničili krajinu pro naše děti,“ dodává.

Kůrovec řádí v jihočeských lesích stále víc. Stojí to peníze drobné vlastníky, města i církev

• Upravit
• Smazat

Už se to zdaleka netýká jen Šumavy. Kůrovec je v jihočeských lesích čím dál častější a vlastníkům přidělává práci a hlavně finanční starosti. Dnes už totiž kvůli škůdci počítají spíše ztráty než výnosy.

K úbytku ptactva bezesporu přispívá i daleko větší intenzita dopravy, obrovský nárůst zastavěných ploch především ve formě průmyslových nebo obchodní zón, městských obytných satelitů a podobně.

Ministerstvo zemědělství podle mluvčího Vojtěcha Bílého vede uvedené údaje o úbytku ptactva v patrnosti. „Nicméně je třeba říct, že nejde pouze o Českou republiku, ale je to celoevropský problém. Na četnost ptáků má vliv několik faktorů, a to nejen intenzifikace hospodaření, ale také opouštění zemědělské půdy nebo zarůstání krajiny,“ uvádí.

Ministerstvo myslí na opatření, která mají zpomalit nepříznivý trend. Poskytuje například dotace na ochranu chřástala polního a čejky chocholaté nebo dotace na takzvané krmné biopásy, na nichž se zasejí plodiny, které poskytují potravu a úkryt ptákům a také dalším drobným živočichům.