Strmilov má první Kámen zmizelých. Připomíná lékaře Rudolfa Kohna, který zahynul v Osvětimi

Kámen zmizelých do dlažby před penzionem uložila pravnučka Rudolfa Kohna Blanka Ližanová. „Odkaz našich spolubratrů Židů je stále živý. Vděčíme jim všichni za mnoho, nemyslím já osobně pradědečkovi, ale celkově. Je velmi důležité neustále připomínat jejich osud, a to i v dnešních souvislostech,“ řekla.

Jako členka spolku Zikaron, který inicioval položení už několika Kamenů zmizelých v Jindřichově Hradci, chtěla o Stoplperstein pro svého pradědečka Blanka Ližanová usilovat také. Nakonec byla rychlejší Eva Benešová. „Můj otec přišel k doktoru Kohnovi v roce 1940 na inzerát sem do zdravotního střediska jako zubař. Tak jsem se cítila s tou rodinou pořád nějak spojena,“ vysvětlila.

Rudolf Kohn, rodák z Třeboně, přišel do Strmilova po první světové válce. Působil jako praktický lékař, zubař a později provozoval i sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. „Ve Strmilově se lidé živili tkalcovstvím a potýkali se s tuberkulózou. Doktor Kohn se snažil podchytit tu nemoc, nebo když už nebylo výraznější pomoci, alespoň ulevit pacientům,“ připomněla Marta Leblová ze spolku Zikaron.

Čtěte také

V chodníku v Jindřichově Hradci se objevily čtyři Kameny zmizelých

I když po svatbě Rudolf Kohn konvertoval ke katolické církvi, musel kvůli židovskému původu v květnu 1939 svoji praxi opustit. „Na jeho rodinu byl činěn nátlak, obzvlášť na jeho manželku, že nemůže být provdána za Žida, pokud chce počítat se zaměstnáním lékařky. V roce 1940 se tedy manželé rozvedli, doktor odešel do Prahy, aby byl alespoň pro úřady co nejdále od rodiny,“ popsala Marta Leblová.

To je důvod, proč jméno Rudolfa Kohna chybí na pamětní desce strmilovské základní školy, kde jsou zapsaní členové pěti zdejších židovských rodin, kteří se stali obětmi holokaustu.

Na svoji poslední cestu nastoupil strmilovský lékař dva dny před Vánocemi roku 1942. Z Prahy byl transportován do Terezína a o měsíc později do Osvětimi.

„Doktoru Kohnovi bylo 55 let, v tehdejší době se jednalo už opravdu o staršího člověka, takže se můžeme jenom domnívat, jaký byl jeho konec. Jestli to bylo hned po příjezdu na rampu osvětimského nádraží, nebo jestli byl ještě nějakou dobu režimu takzvaně užitečný,“ dodala Marta Leblová.