Budějovická synagoga šla k zemi v roce 1942. Věže museli nacisté odstřelovat nadvakrát

Karel Weiss, Eleonora Steinová, Pavla Simonová, Berta Fantlová, Julius Kessler, Josefa Deutschová, Richard Benisch a dalších takřka devět stovek jmen si můžete přečíst třeba na internetových stránkách holocaust.cz. Je to jmenný seznam lidí z Českobudějovicka, kteří byli v druhé polovině dubna 1942 odvlečeni do koncentračních táborů.

Drtivá většina z nich se už nikdy nevrátila. Ničím se neprovinili, jen podle hitlerovského Německa tím, že byli původem Židé. „Takzvaný transport Akb byl vypraven 18. dubna 1942 z Českých Budějovic, ale zdaleka se netýkal jenom budějovických Židů, ale i Židů z tehdejšího politického okresu, tedy například z Vltavotýnska a Trhosvinenska,“ uvádí publicista Jan Ciglbauer, který se zabývá historií.

Židovský hřbitov v Českých Budějovicích|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Ještě na začátku druhé světové války žilo v samotných Českých Budějovicích asi 1200 Židů. Mnozí z nich stihli odcestovat nebo přesídlit na venkov. Tragickým mezníkem pak byl právě duben 1942.

„Už od 8. dubna byli Židé soustředěni do bývalé továrny na rámy, což byla původně také židovská firma, budova dodnes stojí na rohu ulic Dvořákova a Průmyslová. Tam museli přebývat za velmi špatných podmínek, přespávali na svých zavazadlech, byli šikanováni příslušníky gestapa, kteří je okrádali o poslední cennosti. Vznikl tam vlastně na pár dní takový malý koncentrační tábor,“ připomíná Jan Ciglbauer.

Přesné číslo odvlečených není známé. Některé zdroje uvádějí 878, jiné i 910. Rozsah genocidy byl ale ještě větší, protože tyto statistiky nezachycují židovské občany zatčené gestapem z politických důvodů před hromadnou deportací a židovské osoby ze smíšených manželství.

„Ještě po transportu Akb nějací Židé ve městě žili, protože deportace v roce 1942 se například netýkala těch, kdo byli v manželském svazku s Árijcem, nebo takzvaných židovských míšenců prvního stupně, tedy osob, které měli za rodiče jednoho Neárijce a jednoho Árijce. Nacisté se ale snažili i těchto lidí zbavovat, takže stále docházelo k zatýkání a zařazování do trestných transportů,“ dodává Jan Ciglbauer.

Po válce se domů vrátilo jen 28 Židů

V následujících měsících se pak tragicky završil i osud symbolu českobudějovické židovské komunity, tedy synagogy. Ta stávala v ulici F. A. Gerstnera, v těsném sousedství dnešní budovy soudu a vazební věznice. Na místě je nyní pomník holokaustu a parkovací dům.

Konec synagogy je v archivu Českého rozhlasu zaznamenaný v podobě vyprávění Ladislava Křepela. Ten se tehdy totiž jako mladík vyrábějící tajně vlastenecké přívěšky se lvíčkem ocitl kvůli tomuto deliktu ve vazební věznici naproti synagoze.

Podobu synagogy připomíná deska u památníku|foto:Andrea Poláková, Český rozhlas

„Jednoho krásnýho dne, to už bylo nějak v červnu nebo červenci, přišli odemknout okna. To už jsme slyšeli vrtání, když se připravoval odstřel. Pracovali tam esesáci v černých uniformách, viděli jsme, jak jezdí sem a tam,“ vzpomíná v rozhlasové nahrávce z roku 2010.

Ladislav Křepel byl svědkem i samotné exploze. „V ten moment, kdy se to zřítilo, to bylo prachu, že nebylo vidět nic. Pak se prach usadil a viděli jsme, že loď spadla, ale obě věže zůstaly stát jak židovská víra. Němci k tomu nikoho nepustili a znovu vrtali. Teprve na druhý odstřel šly věže k zemi,“ popisuje.

Z více než 900 odvlečených Židů se po válce vrátilo zřejmě 28 lidí. „To číslo není úplně jasné, protože někteří zemřeli těsně po válce na následky toho věznění, ale můžeme říci, že živých se jich do Budějovic vrátilo 28. To znamená, že přežila tři procenta. To je strašně nízké číslo, takže tímto židovská komunita de facto zanikla,“ dodává Jan Ciglbauer.

Českobudějovické Židy dnes připomíná pomník stojící v místech někdejší synagogy, židovský hřbitov v Pekárenské ulici a také takzvané Kameny zmizelých, tedy dlažební kostky se jmény některých obětí holokaustu v ulicích před jejich domy.