Smrdět je v pořádku. My chodci se poznáme po čuchu, směje se Jakub Čech, který ušel tisíce kilometrů

20. květen 2024

Jakub Čech je filmař, konkrétně mistr zvuku, který za sedm svých kousků (jako Tobruk, Tři sezóny v pekle, Ve stínu nebo Po strništi bos) drží sedm jiných kousků – Českých lvů. Další kousky umí s basovou kytarou a asi největší úžas budí jeho kousky na cestách. Prošel řadu světově proslulých dálkových tras, vypráví o tom, píše, fotí a kreslí.

První velký výlet podnikl a popsal na svém blogu Jakubův cestovní deník v roce 2015, šlo o evropské Camino. Dnes už má za sebou třeba Pacific Crest Trail, Continental Devide Trail i Hayduke Trail, o kterém se říká, že je zdaleka nejnáročnější. Kromě těchto transamerických tras chodí dál i po Evropě a v době covidové si obešel republiku.

Když je na cestách, ocenění za něj přebírají kamarádi z branže. Jeden z nich kdysi při děkovačce s úsměvem vzkázal, že až si k nim Jakub pro sošku lva za nejlepší zvuk půjde, ať se předtím umyje. „Když jsem začínal, vyčetl jsem si poučku: It’s ok to stink, tedy smrdět je v pořádku. To je na cestě nevyhnutelné. Člověk se celý den potí, jde v prachu, v plném slunci, nebo je naopak zapařený, protože prší. Tak je holt cítit,“ konstatuje Jakub Čech.

„Je ale fantastické,“ pokračuje, „že u nás to funguje jako u zvířátek. Poznáváme se na dálku po čuchu. Asi to máme nějak zakódované. Na dálku prostě poznáte, jestli vám ten člověk bude sympatický, nebo nesympatický.“

Jak dálkový chodec líčí, on i jeho souputníci se snaží být ohleduplní. „Přeprat si každý den v potoce aspoň to základní, nějak se navečer otřít. Nicméně když se pak snažíte dostat do města, abyste doplnili zásoby, a stopujete, tak každý ochotně zastaví, ale jako první otevře okénko. Asi to musí být silný zážitek,“ směje se Jakub Čech.

Čtěte také

Potenciální nevěstu prý cítí dobře na deset metrů. „Ale ono to funguje i naopak. Poznáte na dálku také člověka, který jde z města a je vymydlený, navoněný. A nemusí to být ani parfém, stačí aviváž. A není to zrovna příjemné, najednou to do té přírody nepatří a je to rušivý element,“ popisuje.

Jakub Čech za deset let na cestách nachodil po Evropě sedm tisíc kilometrů a ve Spojených státech dalších deset tisíc. „Na počátku cesty chvíli přemýšlíte, pak už jenom jdete, jste. Je to ten nejhezčí moment, který tam člověk zažívá. Když se bavíte s lidmi, co se věnují duchovním věcem, meditují, jezdí do klášterů, tak také řeknou, že nejhezčí je, když se mysl vyprázdní a člověk si uvědomuje jenom sám sebe, nebo pánaboha, chcete-li. Já nemám rád silná slova, ale stává se mi, že jdu po hřebeni a najednou mám takovou radost, že mi začnou tryskat slzy a směju se, intenzivně si uvědomuju, že jsem. A to jsou okamžiky, ze kterých potom čerpám celý další rok,“ říká.

A vůbec mu nevadí, že chodí sám. „Ne nadarmo se říká, že aby člověk mohl být s někým, musí se naučit být sám se sebou. U mě to platí stoprocentně. Předtím, než jsem začal traily chodit, jsem měl problémy udržet dlouhodobé vztahy nebo opravdové kamarádství. A tohle mě natolik změnilo, že najednou mám rodinu, věci do sebe zapadají,“ uzavírá.

Celý rozhovor s oceňovaným filmovým zvukařem a dálkovým chodcem Jakubem Čechem si poslechněte online.

Spustit audio

Související