Na dálkovou túru se vydává stále víc osamělých chodců. Často jsou to ženy, říká zakladatel Stezky Českem

Stezka vede dálkové chodce zejména do hor, které náš stát lemují, občas ale odbočí i za krásami příhraničí našich sousedů. Má také svou cyklistickou verzi, a tak umožňuje cestovat i vozíčkářům či rodičům s kočárky. Stezka Českem – může jít každý, tomu odpovídá také titul knížky, kterou Martin Úbl a přátelé vydali.

Novým trendem jsou podle něj osamělí chodci. „Já teda musím říct, že jsem strašně překvapený, kolik lidí chodí samo. Nečekal jsem to, protože my celých dvacet let chodíme v bandě, nebo v páru. Ale opravdu hodně lidí chodí samo a největším překvapením pro mě je, kolik z nich jsou ženy! Holka samotná na stezce, to jsou dneska už desítky a stovky,“ uvádí.

Martin Úbl|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

Osazenstvo Stezky Českem je ale různé. „Jdou to třeba kluci jako pánskou jízdu, zároveň máme pár, který to šel jako líbánky, letos šlo karpatskou etapu dvanáct učitelek a u toho si zpívaly, to bylo výborné. Můžete potkat babičku s vnukem, celé rodiny. A do toho ti osamělí chodci. Dálkové trasy totiž mohou mít lidé jako pouť, ztratili se v životě a potřebují najít cestu k sobě. Je to opravdu různé. Tisíc lidí, tisíc motivů,“ říká Martin Úbl.

Potvrzuje, že ženy „stezkařky“ jsou velmi odvážné. „Je tam strach, jistě, jde sama, spí sama venku, to se na sítích hodně řeší. Ale přesto dívek na cestě hodně přibývá. Novým trendem je dokonce holka sama s pejskem,“ popisuje.

Dalším trendem je podle Martina Úbla rostoucí počet cyklistů. „Otevřeli jsme cyklovariantu stezky, a tak se s cyklisty letos roztrhl pytel. Pokud máte méně času a rádi jezdíte na kole, jedna větev se dá zvládnout za deset, dvanáct dní a je to také nádherné,“ komentuje. Jednou větví myslí buď jižní, nebo severní část, což je tisíc a tisíc kilometrů.

Stezka Českem mění životy

„Stezka Českem – to máme i v knížce – tady byla vždycky. Ale jsou to ti lidé, co ji tvoří,“ zdůrazňuje Martin Úbl, „my jsme se záměrně nezaměřili na to, že teď jste na třetím kilometru tam a tam a vlevo je vesnice, která se založila, vyhořela, vyhořela a vyhořela a teď tady je. Ten fokus je na člověka.“

Právě lidé podle něj tvoří příběhy Stezky Českem a inspirují další lidi. „Celá knížka je o příbězích. Je tam pán, který si dal stezku k sedmdesátinám, teď ji došel, po dvou letech, dva a půl tisíce kilometrů. Je tam holčina, která šla s pejskem a spala 65 dní v hamace. Jsou tam vozíčkáři. Je tam dívka, která do té doby v životě nespala venku. Jiná tam tři dny před dokončením našla svého přítele a teď se vzali na Bali,“ vyjmenovává.

Čtěte také

Někteří dokonce odhodí hole a šplhají na rozhlednu. Šumavu mohou díky projektu poznávat i senioři a tělesně postižení

Martin Úbl zná konkrétní příběhy díky ohlasům, které organizátoři nacházejí na instagramu nebo facebooku. „Facebooková skupina Stezky Českem už má šedesát tisíc členů, což je neuvěřitelné,“ říká zakladatel. Lidé se nemusejí na stezku dopředu přihlašovat, prostě vyjdou a potom své zážitky sdílejí.

„Máte lidi, kteří dávají každý den příspěvek z cesty, pak jsou lidé, kteří dojdou etapu a dají souhrnný příspěvek a třeba i tipy pro ostatní. A pak máte lidi, kteří sepíšou svoji cestu na konci. Někdo to sdílí na svém instagramu a označuje nás, nebo přijdu na přednášku a lidi za mnou chodí a říkají: Hele, mně to změnilo život,“ líčí Martin Úbl.

Jedním z nových trendů je i to, že přibývá lidí, kteří svou cestu po Stezce Českem nesdílejí vůbec. „Chtějí si vyčistit hlavu, jít si to pro sebe a nebýt na sítích. Sedmdesát procent stezkařů už to na facebook nedává. Na počátku to bylo šedesát procent ano, jen asi čtyřicet procent ne. Čím dál tím víc lidí jde jenom pro sebe a pak napíší třeba soukromý e-mail s tím, že poděkují a popíší, co zažili, nebo co se jim líbilo,“ uzavírá Martin Úbl.

Celý rozhovor s Martinem Úblem, zakladatelem a promotérem Stezky Českem, si poslechněte online.