Škola bez šikany neexistuje, v každém kolektivu se objeví alespoň posměšky, říká psycholog

„Šikana je velmi zprofanované slovo, dneska se za šikanu schová kdeco, ale podle definice by měla splňovat nějaké znaky. Měla by tam být dlouhodobost chování, která je zaměřená proti určitému jedinci nebo skupince osob,“ připomíná Pavel Vácha, ředitel Pedagogicko-psychologické poradny České Budějovice.

Agresor obvykle využívá k tyranizování své oběti všech dostupných prostředků. „Jedná se o opakované ubližování s cílem ranit a zesměšnit. Agresorovi to přináší určitý užitek, to znamená uspokojení, upevnění moci. Zároveň je typickým znakem to, že se oběť přestává bránit,“ dodává psycholog.

Školní prostředí je podle něj ze své podstaty šikaně nakloněné. V každé školní třídě se zárodek šikany objeví a je jen otázkou, jestli se rozvine. „Troufám si říct, že neexistuje škola bez třídy, která vykazuje šikanu. Je nesmysl tvrdit, že v nějaké škole prostě šikana není, protože každý kolektiv si projde minimálně prvním stupněm šikany, to znamená posměšky, narážky, které trvají nějakou dobu,“ zdůrazňuje.

Chlapci útočí fyzicky, dívky psychicky

V další fázi se útoky stupňují a k agresorovi se přidávají další žáci. „Je to pro ně třeba zdroj zábavy nebo je pro ně zkrátka bezpečnější být v té skupině. Toto druhé stádium může být fyzické, ale i psychické. To je častý rozdíl mezi šikanou chlapců a děvčat, u děvčat je velmi silný psychický teror, zatímco chlapci používají spíš fyzické útoky,“ uvádí Pavel Vácha.

Šikanu je možné rozdělit na přímou a nepřímou. „Agresoři můžou útočit na osobu nebo její věci, třeba pravidelně hážou svačinu do koše, ničí věci, propálí bundu v šatně a podobně, ale většinou to jde všechno ruku v ruce,“ doplňuje Pavel Vácha.

Čtěte také

Školní zážitky mohou založit půdu pro úzkosti a deprese a ovlivnit nás na zbytek života

V současné době, kdy se kvůli pandemii koronaviru výuka přesunula do on-line prostředí, jsou oběti ušetřeny útoků ve škole. Neznamená to však, že by šikana zmizela. „Při distanční výuce není prostor jakýmkoli způsobem na někoho útočit, ale nelze vyloučit, že se to přesunuje do virtuálního prostředí, na sociální sítě, formou ponižujících fotografií, poznámek a podobně,“ vysvětluje psycholog.

Šikana se tak tedy nyní neodehrává ve škole, ale ve volném čase, kdy plnou odpovědnost nesou podle Pavla Váchy rodiče. „Uniká to řešení a po návratu do školy se pravděpodobně tyto útoky přenesou do třídy. Během roku se mohlo v kolektivech hodně změnit,“ připomíná.

Ačkoli školní agresoři obvykle nejsou trestně odpovědní, jejich skutky podstatu trestných činů mnohdy naplňují. Odpovědnost nesou rodiče, třídní učitelé a ředitelé škol. Ti by měli konat dřív, než se situace vyhrotí a třeba navždy změní životy všech zainteresovaných.

Celý rozhovor s Pavlem Váchou o problematice školní šikany si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.