Sebevražedné sklony, poškozování, poruchy příjmu potravy. Vážných problémů mládeže přibývá, varuje odbornice

„Počet dětských a dospívajících klientů velmi vzrostl. Jednak v době covidu, ale zejména po covidu, jako jeho následek. Pokud jde o problémy, se kterými přicházejí, tak jsou to sebevražedné myšlenky, pokusy o sebevraždu, hodně se u dospívajících objevuje sebepoškozování a anorexie s bulimií. To narostlo nejvíc,“ vyjmenovává Markéta Masopustová alarmující poznatky.

Do Krizového centra pro děti a rodinu v Českých Budějovicích se podle ní dostávají dětští a dospívající klienti buď v těžké situaci, která je pro ně velmi akutní, nebo ve chvíli, kdy se jim dlouhodobě nedaří, cítí tlak a nevědí si s ním rady.

Markéta Masopustová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Někdy se dostávají do stavu, že to celé trvá už moc dlouho, je to intenzivní a je začne napadat, že tady nic nemá cenu, že si zkusí nějak ublížit, aby to napětí zmírnili. Za poruchami příjmu potravy se skrývá tendence dostat věci pod kontrolu, třeba skrz jídlo,“ vysvětluje Markéta Masopustová.

Zatímco současným dětem je podle dat z poraden prokazatelně hůř, chybějí odborníci, kteří by se jim mohli věnovat včas. Český systém dětské psychiatrické péče je zhroucený, čekací doby na vyšetření u psychologů mnohaměsíční.

Krizová centra a další neziskové organizace proto teď vytvářejí síť rychlé primární pomoci. Jednak jsou k dispozici nonstop linky bezpečí, jednak v centrech působí vyškolení terapeuti a krizoví interventi.

Českobudějovické krizové centrum vzniklo před lety z iniciativy krajského úřadu a zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Jeho úkolem je podporovat děti i dospělé v krizových situacích, a to bezplatně. „Snažíme se člověku v akutní krizi najít termín do 48 hodin, aby měl pocit, že na to není sám. Aby cítil, že má někoho, o koho se může opřít, komu to může říct,“ dodává Markéta Masopustová.

Čtěte také

K pubertě patří veletoče. Chování teenagera už neovlivňují rodiče, ale spíš vrstevníci, říká psychiatr

Podle toho, jak naléhavá situace nového klienta je, se nastavuje další postup. „Intenzita může být různá. Může to být setkávání po týdnu, může to vypadat tak, že si řekneme, že si druhý den zavoláme, že napíše e-mail, dá o sobě vědět. A zároveň zkoušíme, jestli je v našich ambulantních silách, abychom jeho prožívání podchytili,“ popisuje terapeutka.

Psychiatrická péče je podle ní v celém systému obrovsky důležitá, ale právě krizová centra jí mohou odlehčit. „My se snažíme pomáhat už na začátku, aby všechny děti a dospívající, kterým se nedaří dobře, nesměřovali na psychiatrii. Jsme organizace, kde jako terapeuti a krizoví interventi dokážeme rozklíčovat věci, které se mohou týkat i rodiny nebo školy. A často stačí něco změnit a tomu dítěti nebo dospívajícímu se může významně ulevit,“ dodává.

A jak rozpoznat, že mladý člověk řeší vážné problémy? Jak s ním mluvit, jak jednat a co všechno může za trápením náctiletého být? Celý rozhovor s Markétou Masopustovou z Krizového centra pro děti a rodinu v Českých Budějovicích si poslechněte online.