S jarním úklidem můžete vymést i chmury z mysli. Očistu duše začněte úsměvem, radí terapeutka

„Jako se vyvíjí a roste všechno kolem nás, můžeme i my na sobě pracovat, rozvíjet se a růst. Například když sledujeme cyklus stromu, tak na jaře pučí, v létě mu rostou plody – to můžeme považovat za naši práci, kterou na podzim sklidíme, shodíme všechno, co nám neslouží, a přes zimu si odpočineme a připravíme se na nové jaro,“ připodobňuje.

I Velikonoce jsou spojovány s novým začátkem, ale předchází jim příběh tragické smrti. Až po ní přichází slavné zmrtvýchvstání. Musíme tedy nejprve nechat něco umřít, odejít, uzavřít, abychom mohli začít znovu a lépe? „Můžeme to tak vnímat, ale je dobré si uvědomit, že všechno, co jsme za život prožili, je naší součástí. Takže bych neřekla úplně ‚umřít', ale přijmout to, naučit se s tím pracovat,“ odpovídá Petra Podzimková.

Petra Podzimková|foto:Anna Pospíšilová, Český rozhlas

Podle ní je schopnost uzavřít věci a zpracovat, co nás ovlivnilo, co nám ukřivdilo a co si s sebou neseme, vlastně uměním odpuštění. A odpuštění je od slova „pustit“. „Všechno, co si v sobě neseme, si neseme jenom my sami, nikdo jiný. Ovlivňuje nás to, jsou to naše omezující přesvědčení. A zbytečná zátěž,“ říká.

Takové odhození zbytečné zátěže může být momentem, kdy ze sebe setřeseme roli oběti a postavíme se do role tvůrce. „Mluvíme o změně. Je to vědomá změna k lepšímu. Každý si můžeme vyhodnotit, jak to máme a co bychom od života chtěli. Svůj život máme ve svých rukách a můžeme ho tvořit. To je důležité si uvědomit,“ zdůrazňuje terapeutka.

Jak také říká, všechno spolu souvisí. „Když si v sobě neseme něco z minulosti, od dětství přes dospívání a tak dále, a pořád to v sobě máme, tak nás to dál ovlivňuje. A to, jak se cítíme uvnitř, potom vyzařujeme i navenek,“ připomíná.

To znamená, že se od toho odvíjejí i reakce našeho okolí, že nám lidé nastavují zrcadlo. „Když změníme naše vnitřní nastavení, tak se změní i věci kolem nás. Jedině tak se můžeme v životě posunout dál a otevřít si nové možnosti,“ dodává.

Čtěte také

Nebýt obětí. To je podle psychologa hlavní pro překonání traumatu. Varuje i před „běžným“ stresem

Práce na sobě je přitom tak trošku otázkou života a... „Kdybychom nic nezměnili, tak zůstaneme na stejném místě, třeba můžeme být stále nespokojení, cítit se hůř a hůř. A zadruhé, když v sobě člověk něco dusí nebo se stresuje a má z něčeho strach, žije ve svých omezujících přesvědčeních, tak se mohou projevit i psychosomatické důsledky,“ varuje. To znamená, že začneme být nemocní, duše ovlivní tělo.

Podle Petry Podzimkové to platí i obráceně. Jestliže dbáme o zdraví svého těla, vzmuží se i duše. Jako příklad uvádí své sportovně založené klienty. „U nich jde většinou práce na seberozvoji ruku v ruce s pohybem, se zlepšováním fyzické kondice,“ potvrzuje. Nebo další příklad: Jestliže se nešťastná žena hezky namaluje a obleče, udělá tím zároveň i něco pro změnu svého naladění.

„Když se chceme ráno pozitivně naladit, stačí se na sebe usmát do zrcadla. Rozehrajeme svaly v obličeji a mozek dostane impuls, že se děje něco dobrého. I jen pouhý úsměv stačí, abychom se cítili o něco lépe. A když ještě přidáme oblečení, ve kterém se cítíme dobře, tak to podpoříme,“ uzavírá.

Začít tedy můžeme hned – úsměvem, to je celkem jednoduché. Jak pokračovat? Jak olupovat vrstvy zbytečných nánosů křivd, bolestí a strachů a znovu si s ulehčením hezky žít? Celý rozhovor s terapeutkou Petrou Podzimkovou si poslechněte online.