Psycholožka ze záchranky pomáhá nejen lidem, které postihla tragédie, ale i kolegům

„Naposledy jsem byla v rodině, kde spáchal syn sebevraždu. Není to lehká práce. Na místo vyjížděla posádka s lékařem a naši zaměstnanci vědí, že mohou v těchto případech nabídnout pomoc interventů, což rodina přijala,“ vzpomíná.

Jestli dokázala skutečně pomoci, jde podle ní těžko poznat. „Ti lidé jsou v akutní fázi truchlení, jsou bezprostředně po ztrátě někoho blízkého. Přesto mi děkovali, že jsem tam s nimi byla. Tohle je, myslím, dobrá zpětná vazba a věřím, že jsem jim nějak pomohla,“ dodává.

Kromě lidí, jichž se dotkla nějaká tragická událost, je psycholožka k dispozici také kolegům. „Je to takzvaná peer péče. Spočívá v tom, že se snažím vychytávat náročné výjezdy a potom se ozýváme záchranářům a nabízíme jim péči. Nabídneme pomoc třeba posádce, která byla u těžké nehody s několika zraněnými a úmrtím na místě,“ vysvětluje Zuzana Fajtlová.

I když jsou podle ní záchranáři nesmírně psychicky odolní, někdy jsou pro ně výjezdy opravdu těžké. Pak jsou rádi, když se jim psycholožka ozve. „První reakce sice bývá: Ne, já jsem v pohodě, já už toho viděl hodně. Pak z toho ale může být hodinový telefonát, kdy mluví o tom výjezdu. Zatím si ale pořád ještě zvykají, že taková péče existuje a že to nemá souvislost s jejich psychickou odolností,“ dodává Zuzana Fajtlová.

Sama si čistí hlavu při sportu, čtení a výcviku svého psa. „Je ve výcviku na canisterapeutického psa. Pokud ho úspěšně dokončíme, ráda bych ho vozila s sebou třeba do rodin po nějakém úmrtí. Mohl by jezdit se mnou tam, kam pojedu jako intervent, když to bude možné,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.