Pro deset mužů jedna vánočka a pro každého půl jablka. Tak se slavil Štědrý den v zákopech

24. prosinec 2017
Vojáci rakousko-uherské armády

Před 101 lety, v roce 1916, připadal Štědrý den také na neděli. Mnozí ho ale nemohli strávit se svými rodinami. Zuřila totiž první světová válka. Vánoce v zákopech prožil například Josef Novotný z Kolného u Lišova.

„Odpoledne po rozkaze rozdává se Ježíška. Deset mužů dostane dohromady jednu vánočku, každý patnáct lískových ořechů, půl jablka, ovoce pro nás tak vzácného, dvojí cukroví, víno, rum, čaj, dva doutníky. Stromeček nám zastupuje kus vzácné sosnové větve uražené granátem v lese. Všeho máme hojnosti, jídla, pití, kouření, ale mír nám schází.“

Takto popsal Štědrý den roku 1916 Josef Novotný ve svých pamětech. Důstojník 91. pěšího pluku z Českých Budějovic je sepsal v 30. letech na základě svých válečných deníků. „Jeho paměti mají asi 280 stran ve strojopise, takže je to úžasné svědectví člověka, který byl později gymnaziálním profesorem. Odhaluje tam svůj pohled na válku od počátku do konce,“ doplňuje Jan Ciglbauer, publicista, který se zabývá vojenskou historií.

Zima na frontě byla náročná, protože vojáci v podstatě neměli žádnou speciální výstroj. „Měli stejný kabát jako v létě a k tomu v torně sbalené kamaše a vyšší stahovací dečky na nohy, které chránily před mrazem, blátem a vodou,“ popisuje Jan Bican, člen spolku Jednadevadesátníci, který připomíná odkaz 91. pluku.

Vojenské kabáty nebyly zateplené a hlavně první zima překvapila podle Jana Ciglbauera všechny armády. „Když válka začala, nikdo nepředpokládal, že potrvá do zimy. První zima na frontě byla taková improvizace. Jednadevadesátníci, kteří byli v Karpatech, tam skutečně trpěli. Na denním pořádku byly omrzliny a další onemocnění spojená s podchlazením,“ vysvětluje.

Slibovali, že třetí Vánoce na frontě budou poslední. Dopadlo to jinak

K připomínce každých válečných Vánoc byly vydávány pamětní odznaky. Vojáci si kupovali, a tím podporovali raněné kamarády nebo vdovy a sirotky. „Existují ale odznaky jen k prvním třem Vánocům, s dalšími už jsem se nesetkal. Vysvětluji si to tím, že rakouské velení a politici prezentovali ty třetí válečné Vánoce jako úplně poslední, které musí vojáci přečkat na frontě, ale protože v roce 1917 se bojovalo dál, už by zřejmě bylo trapné vydávat další odznak,“ říká Jan Ciglbauer.

Živé natáčení pořadu Vltavín, který se věnoval období první světové války. Členové spolku Jednadevadesátníci přišli v uniformách rakousko-uherské armády

Mnoho informací o životě na frontě získává z válečných deníků vojáků. Někdy jsou v nich i opravdové rarity, třeba báseň o vších, kterou napsal spisovatel Jaroslav Hašek, autor románu o dobrém vojáku Švejkovi.

Jaroslav Hašek také sloužil u 91. pěšího pluku z Českých Budějovic a jeho báseň si do svého deníku zapsal šikovatel Vaněk, předobraz účetního šikovatele Jana Vaňka z příběhů o Švejkovi. Také mnoho dalších postav z knihy skutečně existovalo, třeba nadporučík Lukáš.

91. pěší pluk měl na začátku války asi čtyři tisíce mužů. Kvůli vysokým ztrátám pak už tohoto počtu nikdy nedosáhl, i když byl pravidelně doplňován. „Plukem prošlo asi 20 až 25 tisíc Jihočechů, z nichž se nevrátilo asi 3500 vojáků. Během války bylo více než osm tisíc Jednadevadesátníků vyznamenáno za statečnost, což ho řadí mezi elitní jednotky,“ dodává Jan Ciglbauer.