Objevujeme staré a zapomenuté. Například jak je důležité vidět člověka tváří v tvář, míní kaplan Ondřej Doskočil

„Vždyť kdo z nás ještě před rokem znal nebo uměl bez problémů vyslovit slovo koronavirus, kolik lidí si muselo zvyknout na častější mytí rukou, všudypřítomnou dezinfekci, na roušky na obličeji, na práci z domova, na distanční výuku nebo poloprázdné kostely," dodává na úvod Ondřej Doskočil, jinak také manžel, otec, učitel na zdravotně sociální fakultě a duchovní působící mezi zaměstnanci a pacienty českobudějovické nemocnice.

„Já to asi nebudu umět zhodnotit na základě slov dobrý nebo špatný. Já si myslím, že to byl rok hodně jiný, než jsme byli doposud zvyklí a že se v něm staly věci, které jsme si na začátku roku vůbec nedokázali představit,“ říká v úvodu Ondřej Doskočil jako odpověď na první otázku Filipa Černého, jaký byl právě ukončený rok 2020?

Možná zatím chybí odstup od toho, co se stalo.

Čtěte také

Nemocniční kaplani chodí ve speciálním obleku i za covid pozitivními pacienty

Ondřej Doskočil coby pedagog vede v poslední době přednášky online. Jsou to plnohodnotné přednášky, a co tato současná situace udělá se školstvím?

„Co to s ním udělá do budoucna nevím. Myslím, že ta zkušenost nás učí zapomenutým věcem. Pro mě celý ten rok, kdy jsme museli spoustu věcí dělat jinak, než jsme byli zvyklí a zažíváme spoustu omezení, tak mám pocit, že v nich objevujeme věci staré a zapomenuté. Například jak je důležité vidět člověka tváří v tvář, jak je důležité moci bezprostředně reagovat na druhého člověka a že jsme vlastně rádi, že si uvědomíme, jak věci přirozené a prosté jsou důležité,“ říká Ondřej Doskočil.

Celý rozhovor si poslechněte online, nebo si jej stáhněte do svých mobilů či počítačů k pozdějšímu poslechu.