Pohraničníci se samopaly, pak prostitutky, dnes rozvoj bydlení. Příhraniční Dolní Dvořiště zažilo velké změny

Před rokem 1989 pro něj byly typické závory na hraničním přechodu a ozbrojené hlídky Pohraniční stráže nejčastěji se psem. Na hlavní silnici před obcí pohraničníci dalekohledem vyhlíželi každé auto, a pokud nemělo českokrumlovskou státní poznávací značku, zastavili ho.

Dobře si na to pamatuje současný starosta Ivan Kůta. „Já pocházím z Prachatic, takže jsem měl prachatickou značku, a když jsem sem jezdil za svojí budoucí manželkou, tak mě stavěli při každé cestě. Pak jsem studoval v Českých Budějovicích, tak jsem jezdil vlakem a i tam mě hlídka neustále kontrolovala,“ vypráví.

Leona Marečková, ředitelka dolnodvořišťské školy, si vybavuje dlouhé fronty, ve kterých vždy s rodiči čekala, když se jezdili koupat na Lipno. „Když chtěl někdo odbočit do Rakouska, tak jsme čekali strašně dlouho, protože přišla kontrola a zablokovalo se to. Další fronty byly po převratu, to se všichni chtěli podívat do Rakouska,“ popisuje.

Železná opona a pohraniční stráž|foto: Fotobanka Profimedia

Vzpomíná si také na hlídky Pohraniční stráže. „Péesáci chodili kolem ostnatého drátu po staré cestě z Dvořiště do Rybníka. Měli psa, samopal a obcházeli každou hodinu a sledovali lidi. Z toho byl špatný pocit, stísněný, že můžou kdykoli vystřelit,“ říká.

Dnes už Pohraniční stráž nepotkáte. Tři kasárna v katastru obce byla zrušena. „Z kasáren na Cetvinách jsou trosky, kasárna na Svatém Kameni využíval Červený kříž a teď je tam ubytovna pro agenturní zaměstnance a v Dolním Dvořišti se z nich bohužel stal na nějakou dobu noční klub, když to řeknu slušně, dneska je tam kasino,“ vyjmenovává Ivan Kůta.

Budovy celnice na hraničním přechodu přešly do majetku obce. V jedné z nich je ordinace rakouského zubaře, druhou využívá kasino jako ubytovnu.

Jako pohraniční obec zažilo Dolní Dvořiště podobné kotrmelce i před druhou světovou válkou a těsně po ní. Po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 sem hned 8. října vstoupilo německé vojsko v počtu 850 mužů a 16 důstojníků. Obec připadla pod správu landrátu v Kaplici a celé zabrané území bývalého okresu Kaplice a Český Krumlov se tehdy stalo součástí hornorakouské župy s hlavním střediskem v Linci.

Odsun Němců, pak kolektivizace

Po válce odtud byli v sedmi etapách odsunuti Němci. Dolní Dvořiště pak prošlo postupnou vlnou dosídlení a přerozdělování zemědělských usedlostí, polností a lesů. Soukromé hospodaření bylo následně převáděno při takzvané kolektivizaci do jednotných zemědělských družstev. Družstva jako ztrátová postupně zanikla a od roku 1964 hospodařil v Dolním Dvořišti státní statek. Ten skončil v roce 1994.

„V 90. letech tady byly staré domy, staré bytovky, nic nebylo opravené. Teď obec opravdu má finance, takže investuje, ale je to díky kasinům, což je taky trochu mínus,“ komentuje Leona Marečková.

Přibyla také silniční přeložka, která odvedla auta z obce. „Je tady daleko větší klid, je to hezčí, upravené. Já si myslím, že se to změnilo k lepšímu. Jediné, co chybí, jsou lidé, protože se stěhují za prací jinam a děti ve škole ubývají. Už tady není cukrárna, papírnictví, teď se zavřely potraviny, takže obchodů je málo,“ doplňuje ředitelka školy.

Čtěte také

Místo záchodu kbelík, dokud nepodepsali. Tak začala kolektivizace venkova

Opravu staré zrušené prodejny potraviny a její přeměnu na potraviny nové už obec řeší. Stejně tak se snaží do Dolního Dvořiště dostat obyvatele. „Máme vybudované nové sídliště, postavili jsme 28 domů, a teď se připravuje projekt na dalších jedenáct parcel. Zájem je veliký a hodně sem chodí lidé z města,“ říká Ivan Kůta.

Překročit hraniční přechod v Dolním Dvořišti bylo ještě před třiceti lety pro drtivou většinu obyvatel tehdejší Československé socialistické republiky takřka nemožné. Dnes tady můžete chodit sem a tam a žádný doklad po vás nikdo nechce. 

Po roce 1989 se novým synonymem Dolního Dvořiště staly prostitutky stojící podél silnic a noční kluby. Prostitutky už na ulici neuvidíte díky bezpečnostní agentuře, kterou si obec najala, a nočních klubů také ubylo.