Místo záchodu kbelík, dokud nepodepsali. Tak začala kolektivizace venkova

Touto dobou se postupně začal ve slovníku politiků i obyvatel jižních Čech objevovat pojem kolektivizace. Někdo ji vítal jako příslib lepších zítřků, jiní ji považovali za největší hrozbu.

Ještě na konci 40. let hlavní představitelé komunistické strany Československa tvrdili, že ke kolektivizaci nedojde. Ovšem komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš už v tichosti zároveň připravoval zákony, podle nichž se později provedla.

Nejdřív vězení, pak nesměl domů

Dotkla se například rodiny Václava Šítala z Mojného, který hospodaří na své farmě od roku 1989, kdy byl statek navrácen. Jeho dědeček patřil k těm, jimž se dostalo nálepky „kulak“, tedy nepohodlný majetnější rolník, kapitalistický živel na vsi.

„Na farmě hospodařil už praděda, pak děda, kterého v 50. letech zavřeli, a statek sebrali. Potom to přebralo JZD,“ vzpomíná Václav Šítal.

Jeho dědeček se ocitl ve věznici v Plzni zkrátka za to, že byl kulak a neplnil nesmyslně navyšované dodávky. „Na základě takových nesmyslů byl odsouzen na dva roky. Pak měl ještě zakázaný okres Český Krumlov, pět let vůbec nesměl domů. Rodina tu byla bez něj. Na farmě hospodařily Státní statky a jeho děti tu musely pod statky pracovat,“ dodává Václav Šítal.

Václav Šítal hospodaří na své farmě v Mojném od roku 1989, kdy byl statek rodině navrácen|foto: Zdeněk Zajíček

Tak přišli na řadu předem připravené zákony, zmanipulovaní soudci a ekonomický nátlak, který nutil zemědělce ke vstupu do jednotných zemědělských družstev. Tato družstva byla později vydávána za novinku a nový směr hospodaření.

„Tady v jižních v Čechách, stejně jako v jiných oblastech republiky, působila tradice družstevnictví, která ovšem stála na zcela jiných základech. To byla družstva, která vznikala už v době monarchie a první republiky a byla to družstva vlastníků, ne žádných bezzemků nebo nýmandů, kteří neměli žádný majetek. Tehdy se sdružovali s tím cílem, že když se spojí několik bohatších lidí, tak si snadněji pořídí třeba sekačku, mlátičku a další dražší zařízení,“ připomíná historik Jihočeské univerzity Jiří Dvořák.

Nová družstva však spojovala lidi, kteří sice o zemědělství měli jisté povědomí, protože to byli zemědělští dělníci, ale chyběly jim vůdčí zkušenosti a technologické znalosti. „Tohle všechno se potom negativně promítlo do tvorby těch družstev a jejich výsledků, proto také KSČ rozvinula akci proti kulakům,“ dodává historik.

Vystěhování pro výstrahu

Kolektivizaci na Strakonicku zažil Josef Kalbáč. „Nás se dotkla přesně 23. března 1956, kdy v obci vzniklo družstvo. Tehdy pozvali všechny zemědělce z obce do hospody, předseda OVN nechal zavřít sál, aby nemohl nikdo utéct, dali tam kbelíky místo WC a až v jednu hodinu v noci, když poslední podepsal přihlášku, bylo družstvo ustaveno,“ popisuje.

Na hranicích zastřelili bratry ve věku 17 a 18 let, pak zmanipulovali důkazy. Případ řešil soud až po revoluci

• Upravit
• Smazat

Chmurné příběhy se odehrávaly na pohraniční linii mezi jihočeskými Cetvinami a Tichou. Jeden z nejtragičtějších je spojen s pokusem tří bratrů utéct před komunistickým režimem.

Do družstva vstoupili například rodiče Františka Zemena. „Táta chodil do práce, máma měla těch tři a půl hektaru na starosti sama. Od rozednění do tmy se starala o hospodářství, protože se musely plnit povinné dodávky. Jakmile se ustavilo družstvo, odpracovala osm hodin, měla klid a dostala peníze. To byly její první peníze, které si vydělala. Já to ale neříkám jako plus, ona by malá hospodářství na vesnici stejně zanikla,“ říká.

Podle Josefa Kalbáče byl přechod k družstvům složitým obdobím. „Generace dědily po předcích statky a najednou to odevzdat pouhým podpisem bylo dost složité. Pak lidé poznali, že se nemusí dřít za pluhem, technika jim usnadnila práci, tak po letech hovořili zcela jinak. Nejprve se ale úporně bránili a vedlo to k vystěhování hospodářů z usedlostí pro výstrahu druhým. Třeba ve strakonickém okrese bylo v těch letech vystěhováno 67 usedlostí,“ doplňuje.

Represe se rozjely postupně. Hlavní sílu nabraly od srpna 1950 do března 1951, kdy bylo podle dostupných údajů odsouzeno v celé republice 50 tisíc soukromých zemědělců.