Do tohoto kalného rána, které si navěky pamatujte, se hlásí rozhlasová stanice husitského kraje, České Budějovice

Okupace 1968
Okupace 1968

21. srpen 1968 – to je datum, které zůstane už navždy spojené s nezvaným vstupem vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Důležitým a také nejrychlejším zdrojem informací byl v prvních hodinách okupace Československý rozhlas.

Platí to i o českobudějovické stanici, která už tehdy sídlila v ulici U Tří lvů. Ráno se ozvalo mimo jiné toto hlášení: „Vážení přátelé, do tohoto kalného rána, které si navěky pamatujte, se vám hlásí rozhlasová stanice husitského kraje, České Budějovice.“

Svobodné vysílání z Českých Budějovic začalo 21. srpna brzy ráno. Mezi prvními do budovy rozhlasu přišel tehdejší hlasatel Inocenc Hanzlík. „Rozhodlo se na krátké poradě, že se bude vysílat a že budeme vysílat reakce našich občanů na tuto hroznou událost,“ vzpomínal.

„Mezitím už byla spousta telefonátů na krajský výbor, partaje a tak dále. Reakce všech byla: protestovat, ale hlavně také zachovat klid, aby nedocházelo případně k nějakému krveprolití,“ dodal Inocenc Hanzlík.

Právě rozhlas byl v těchto vypjatých srpnových dnech schopen jako jediné médium rychle reagovat na to, co se kolem děje. S trochou nadsázky lze říci, že ti, co seděli u jeho mikrofonů, tak trochu organizovali život v zemi.

Dostanou naši krev, tu, kterou přijeli prolévat

Srpen 1968 v Hradci Králové - Vrchlického ulice - poslech zpráv z tranzistorového přijímače

Vysílala se například zpráva v tomto znění: „Na operačním sále českobudějovické vojenské nemocnice bojují lékaři o životy šesti lidí. Ještě dnes odpoledne byli tito lidé oblečeni do uniforem příslušníků sovětské armády, do uniforem okupační armády, která přijela obsadit Československo. A pak přišel podvečer. Při přistávání sovětských letadel na českobudějovickém letišti došlo k těžké havárii. Štáb lékařů je v plné práci, tak, jak jim to přikazuje jejich lékařská povinnost, jejich lidská povinnost. Chirurgové poskytli zraněným vojákům první pomoc, ale zranění některých z nich jsou velmi vážná. Je třeba transfuze krve, lékaři jí nemají v těchto dnech dostatek. Požádali proto sovětského velitele, aby vyslal deset dobrovolných dárců z řad příslušníků svých jednotek. Nestane-li se tak, do této chvíle nevíme, zda se tak stalo, zranění vojáci i tak krev dostanou. Dostanou naši krev, tu, kterou přijeli prolévat.“

Českobudějovické rozhlasové studio vysílalo nepřetržitě ve dne v noci. Lidé tam volali a chtěli vyřídit nejrůznější vzkazy svým rodinám a známým, do studia v ulici U Tří lvů chodili ředitelé z jihočeských podniků a tlumočili rezoluce svých zaměstnanců.

FOTOGALERIE: Strach jsem nepociťoval, jen neuvěřitelný vztek a zklamání, vzpomíná Dušan Neumann na srpen 1968

Srpen 1968 v Praze

Dne 21. srpna 1968 se stal svědkem ranního dění u Československého rozhlasu v Praze i tehdejší rozhlasový elév Dušan Neumann. Sovětským fotoaparátem Zenit zachytil hořící ruský tank na rohu ulic Vinohradská a Italská, kolem kterého přechází člověk s aktovkou.

Rozhlas ústy svých hlasatelů nabádal ke klidu: „Přátelé, nevíme v této chvíli, jak dlouho ještě budeme vysílat. Dostáváme od vás telefonáty, zda je pravda, že máte přijít v sedmnáct hodin na místa v našem krajském městě, která vám kdosi na ulicích našeho města označil. Zapřísaháme vás, nikam nechoďte! Nikde se neshlukujte, nevyvolávejte nejmenších příčin k incidentům. Zůstaňte raději ve svých domovech, nebo si prostě okupačních armád nevšímejte.“

Svobodné vysílání českobudějovického studia začalo 21. srpna brzy ráno a skončilo zřejmě po šesti dnech a nocích. „Najednou se otevřely dveře hlasatelny a vešel nějaký muž, zřejmě ruský major, a s ním takový voják. Byl to asi Mongol, výška tak 150 centimetrů a nesl si pušku, která byla větší než sám vojáček,“ vyprávěl Inocenc Hanzlík.

Vojáci vešli do hlasatelny. Major si prohlížel světýlka na vysílacím stole a pak se je pokoušel všechna zmáčknout. „Vysílání ale bylo pořád zapnuté a vedle z techniky byla puštěná hymna. On ji zřejmě chtěl zastavit, ale pořád se mu to nedařilo, tak já jsem jenom čekal, že třeba dá povel tomu vojáčkovi, aby to tam rozstřílel. Technici tu hymnu po skončení pustili ještě jednou a teprve potom vypnuli hlasatelnu. Pak jsme dostali pokyn, abychom všichni odešli, a tím naše vysílání skončilo,“ vzpomínal tehdejší hlasatel.

Spustit audio

Související