Peklo! Dělník se lekl a utekl, ale díky jeho zapadlému kladivu byla brzy objevena Chýnovská jeskyně
900 metrů od autobusové zastávky, 3 kilometry z vlakové stanice Chýnov, nebo přibližně kilometr a půl po zelené značce z Dolních Hořic a pak 330 schodů do nitra země. Taková je cesta do Chýnovské jeskyně na Táborsku, která je nejdéle turisticky navštěvovaným krasem u nás.
Její objev se datuje do druhé poloviny 19. století. „To bylo období, kdy velký boom objevování a zpřístupňování jeskyň ještě nenastal. A teď si představte, že v jižních Čechách u Tábora byl kopec plný kvalitního vápence. Tak co si lidé tehdy mohli říct? Vytěžíme vápenec, vypálíme vápno, bude z toho perfektní příjem,“ líčí vedoucí Chýnovské jeskyně Karel Drbal.
Takto uvažovali nejenom sedláci z blízkých Dolních Hořic, ale i majitel chýnovského panství, kníže Schwarzenberg. „A tak založil velký kamenolom a čile se tam lámal vápenec, čile se tam pálilo vápno,“ potvrzuje Karel Drbal. Těžba ovšem otevírala krajinu a odkryla i dosud netušené...
„V jednom selském lomu se najednou objevila dutina, do které skalníkovi Vojtěchu Rytířovi zapadlo kladivo,“ vypráví Karel Drbal, „a když se ho snažil vytáhnout ven – byl to tehdy cenný nástroj – protáhl se dovnitř a zjistil, že je tam díra, která vede kamsi hluboko a rozšiřuje se. Prokristapána, vždyť tam by mohlo být to peklo, ulekl se nestatečný Rytíř, popadl kladivo a utíkal pryč.“
Jeho dramatický zážitek se ovšem rychle rozkřikl po kraji a dozorce ze sousedního schwarzenberského kamenolomu Jan Strnad se rozhodl, že tu díru prozkoumá. „Vzal si dva skalníky, konopná lana, dračky. Protáhli se puklinou, sestoupili až k jezírku a dostali se do míst, kde se on, protože byl vzdělaný a uměl psát, podepsal na stěnu a napsal nám tam i datum,“ pochvaluje si Karel Drbal. Díky tomu speleologové přesně vědí, kdo a kdy jeskyni objevil. Bylo to 13. července roku 1863.
Čtěte také
Už za dva roky do Chýnovské jeskyně začali přicházet pravidelní návštěvníci. Tak se jeskyně na Táborsku stala úplně prvním turisticky navštěvovaným krasem na území dnešní České republiky.
„Musíme si uvědomit, že to byla druhá polovina 19. století, zatímco známé jeskyně jako Kateřinskou, Macochu nebo Punkevní začal profesor Absolon objevovat až kolem roku 1910. Takže my jsme tady v jižních Čechách měli téměř padesátiletý náskok,“ dodává Karel Drbal.
Nejenom proto je Chýnovský kras nenahraditelným přírodním fenoménem. Je také plný pestrobarevných mramorů, krasových jevů nazvaných třeba Žižkova střelba, Čertovy schody, Chlebová pec, Oko Purkyňovo nebo Ohniště čarodějnic. A svým rozsahem je mnohem větší, než jak jeskyni doposud známe.
Celý rozhovor o Chýnovské jeskyni s jejím vedoucím Karlem Drbalem si poslechněte online.
Související
-
Nové návštěvnické středisko Chýnovské jeskyně poodhalí tajemství, které ukrývá krasové podzemí
Chýnovská jeskyně na Táborsku má nové návštěvnické středisko. Jeskyňáři využili bývalý selský vápencový lom. Hlavní budova je kopií někdejší historické výtopny lokomotiv.
-
Nejen Blaník. Až bude nejhůř, rytíři prý vyjedou i od Javorníku, říká autor knih o záhadách Šumavy
Tajemství, záhady, poklady hmotné i nehmotné povahy a také atmosféru a energii míst na Šumavě a v Pošumaví mapuje historik, spisovatel a kriminalista Jan Kaše.
-
Toulání jako přidaná hodnota. Toulava láká na stezku údolím Lužnice i pouť po církevních památkách
Na pomezí jižních a středních Čech leží turisty pořád trošku zapomenutý kraj. Přitom může nabídnout hluboká říční údolí, husté lesy, výhledy, památky i světové trasy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
