Pečovatelské zařízení je pro seniory novým domovem. Komunikace předejde náhlému stěhování a stresu

Seniorka, pečovatelka, domov důchodců, hospic, stáří, péče. Ilustrační foto
Seniorka, pečovatelka, domov důchodců, hospic, stáří, péče. Ilustrační foto

Tentokrát se věnuje chvílím, kdy dojde na přesun seniora do specializovaného zařízení. To je stresová situace jak pro něj, tak pro jeho blízké, pečující. Jak si s ní poradit?

Když je péče o seniora nad naše síly, to je pokračování seriálu s Hanou Vojtovou, ředitelkou Domova pro seniory Mistra Křišťana v Prachaticích a autorkou Konceptu péče a aktivizace pro seniory a osoby s demencemi.

„Hlavně o tom začít včas mluvit. Ptát se seniora, jak si svoje stárnutí představuje, co by chtěl a co by nechtěl zažít. A pečující, často děti, které jsou samy už v seniorském věku, si musejí říct, co ještě jsou a co už nejsou schopny zajistit. Včasná komunikace může předejít náhlému stěhování a rychlému rozhodnutí, které obě strany stresuje ještě víc,“ říká Hana Vojtová.

Upozorňuje, že nový domov nelze brát jako provizorium: „Senior se stěhuje domů! Ne do hotelu na přechodnou dobu. A doma se cítíme tam, kde jsou naše věci, předměty, které máme rádi. A mohou to být maličkosti: ubrus na stole, povlečení, obrázek na zdi, fotografie blízkých. Je důležité vybavit pokoj ještě před příchodem, než senior do pokoje vkročí, ne až první týden pobytu. Ať přijde opravdu k sobě domů.“

Přesto není výjimkou, že lidé po přesunu do seniorského zařízení teskní po původním domově a jejich zdravotní stav se skokově zhorší. „Je to pochopitelné. Jde o velmi stresovou situaci. A v té je potřeba, aby rodina zůstala nablízku, právě rodina pomáhá seniorovi překonat smutek a úzkost. A také pečovatelé musejí být vyškoleni na toto citlivé období.“

Hana Vojtová jako ředitelka seniorského domu zdůrazňuje, že umístěním do zařízení období péče pro příbuzné nekončí: „Pečujeme společně s rodinou. Rodina si musí uvědomit, že ji žádný profesionální pečovatel nemůže nahradit. Senior se nesmí cítit odsunutý na vedlejší kolej, nesmí mít pocit, že rodinu ztratil. Naopak. Ta ho může brát na procházku, na kávu, do zahrady… dál si s ním užívat společné okamžiky.“

Při péči o seniora je důležitá i zábava. Hrajte hry, zvěte návštěvy, pouštějte audioknihy

Seniorka, stáří, důchodkyně, babička, hrací karty, společenská hra, zábava, úsměv. Ilustrační foto

Dá se do náročné péče o stárnoucího člověka zařadit zábava? To bylo tématem dalšího povídání v magazínu Zdravíčko s Hanou Vojtovou, ředitelkou Domova Mistra Křišťana v Prachaticích a propagátorkou konceptu péče o seniory a lidi s demencemi.

I pečující mohou prožívat krizové období a vyčítat si přesunutí seniora do stálého zařízení jako své osobní selhání. „Uvědomme si, že senior mění jenom adresu bydliště, nic víc. Vazby musejí zůstat a výčitky to nezlepší. Kdyby se dostavily ze strany seniora, pak mu znovu trpělivě vysvětlujme, že i my máme rodinu, musíme chodit do práce, že se ještě například staráme o dvě děti, nemůžeme se věnovat jen jednomu člověku na úkor ostatních. Mluvit o tom, neurazit se a nezatrpknout, to je fungující recept.“

A co když se starému člověku v zařízení nelíbí? „Stěžovat si je náš národní sport. Ale je třeba rozlišovat mezi životním postojem a tím, kdy nám jinak spokojený senior sděluje, že mu tam nechutná, že se mu v jeho pokoji nelíbí nebo že je tam na něj někdo zlý – pak je namístě přemýšlet o tom, co můžeme změnit. Nebát se zeptat v domově pro seniory a najít společné řešení.“

No a na závěr ještě opačný případ, stížnosti personálu na našeho „starouška“. „On nám tady váš dědeček zlobí,“ ne jedna rodina se setkala s takovou poznámkou. Na to Hana Vojtová reaguje jednoznačně: „Profesionální pečující by tohle nikdy říci neměl, měl by si umět poradit a měl by zjistit, proč se senior chová nepřiměřeně. Senior, zvlášť ten s demencí, často reaguje na chyby pečujících, ty bývají obvykle na počátku jeho nestandardního chování.“ Čili stůjte na straně svého seniora a udělejte všechno pro to, aby byl ve svém novém domově šťastný. Jistě si to zaslouží. A vy také!

Spustit audio
autor: Eva Kadlčáková|zdroj: Český rozhlas

Související