Patroni pomáhají na cestě z dětského domova k samostatnosti. Hledají další dobrovolníky

Už téměř deset let je oslovují v dětských domovech těsně předtím, než chlapci domovy opustí. K úspěšnému projektu se průběžně přidaly i ženy a dívky. V současnosti liga spolupracuje s více než čtyřmi desítkami domovů po celé republice, dva z nich jsou v jižních Čechách.

„Tam, kde nás znají, se dospívající sami hlásí, protože v uvozovkách závidí starším kamarádům, že mají někoho jenom pro sebe. Když jdeme do dětského domova, kde Patron není, nebo dlouho nebyl, pak tam zajedeme, představíme náš projekt a vychovatelé či vychovatelky obvykle někoho doporučí a také podpoří ty mladé lidi, aby do toho šli,“ vysvětluje Lukáš Talpa, garant projektu při Lize otevřených mužů.

Vztah mezi Patronem a jeho svěřencem vzniká na seznamovacím víkendu. „Ten držíme striktně genderově odděleně, jako klučičí a holčičí. A těm děckám – já jim říkám děcka, ale je jim šestnáct, sedmnáct let – říkáme: Přijeďte na ten víkend, to nejhorší, co se vám stane, je, že si užijete bezva víkend mimo děcák,“ usmívá se Lukáš Talpa.

Vzdálenost důležitější než chemie

A jaká kritéria pro patronské dvojice platí? „Po čuchu se rozhodně nenajdou. Zpočátku jsme dávali nejvíc na tu chemii, že si potřebují rozumět, být si blízko, naladění na stejnou vlnu. A zjistili jsme, že to vůbec není důležité. Nám se vytvořila patronská dvojice 170 kilometrů od sebe, zdálo se, že si mají o čem povídat, celý víkend byli vlastně jen spolu, jenže ta vzdálenost byla takovou překážkou, že to prostě nefungovalo. Mnohem důležitější je, aby k sobě byli blíž geograficky. A za ty roky jsme zjistili, že to musí být do hodiny cesty autem. Témata na povídání pak vždycky najdou, to už není problém,“ říká Lukáš Talpa.

Kritérium vzdálenosti je tedy určující i pro patronství v regionech. „Třeba v  jižních Čechách teď potřebujeme dobrovolníky jako sůl,“ dodává Lukáš Talpa.

Čtěte také

Projekt Dva světy spojí osamělé seniory a děti, které postrádají prarodiče

Jedním z nemnoha jihočeských Patronů je rozhlasák Ivan Studený. „Zájemcům bych vzkázal, že se nemusejí bát. Nejsou tam nějaké velké citové investice, je to dobrovolnická činnost, která má svou praktickou část. S tou Liga otevřených mužů, její supervizoři a ostatní Patroni dokážou hodně poradit. Je to spíš časová investice. Pokud si dobrovolník dokáže říct, kolik je do toho ochoten investovat času, a dokáže si zdůvodnit, proč by to měl dělat, dává mu to smysl, tak není čeho se dopředu bát,“ líčí.

Přesto vztah se mezi Patronem a jeho svěřencem vyvíjí a může přinést i komplikované situace. „Není to tak, že by tam nebyly krize a nebyly emoce,“ doplňuje garant projektu Lukáš Talpa, „ale nezískáváte pěstounské dítě, nenesete za ně odpovědnost. Na druhou stranu často Patronům říkám, že oni jsou takovou kotvou, aby se loď života toho dospívajícího neutrhla na širé moře, že oni musejí pevně stát, aby je mohli kotvit. Protože ten proud světa je velmi divokej.“

A kde kotví sami Patroni a Liga otevřených mužů? „Lidé nás najdou v Praze, tam máme hlavní přístav, a pak máme menší přístavy v Brně, v Plzni a ve Zlíně. Jihočeši nás mohou oslovit přes stránky Ligy otevřených mužů ilom.cz nebo přes webovou stránku ipatron.cz. A co je asi důležité zdůraznit, Patroni a Patronky na to nejsou nikdy sami, mají neustále k ruce supervizní podporu,“ uzavírá Lukáš Talpa.

Celý rozhovor s Lukášem Talpou a Ivanem Studeným o patronství si poslechněte online.