Žádné sezení u vody. Šampiónka Kateřina Švagrová má ráda aktivní rybaření, při kterém se nešetří
Medaile ze světových šampionátů i cenné úlovky a trofeje sbírá rybářka Kateřina Švagrová. Rodačka z jihočeské Kaplice loni zažila mistrovství světa v muškaření kousek od svého domova na Českokrumlovsku. V individuální kategorii vybojovala bronz a v týmové dokonce zlato. Česká ženská muškařská reprezentace zvítězila už potřetí za sebou v řadě.
Rybaření se u nás těší stále větší oblibě. To s sebou ale podle Kateřiny Švagrové přináší určité problémy. „Návnady a nástrahy se neustále vyvíjejí. Ryby v dnešní době v podstatě nemají šanci. Čeho je prostě moc, toho je příliš. Sama jsem rybářka, je to moje práce, ale musím uznat, že rostoucí rybářský tlak je na našich vodních tocích znát,“ upozorňuje.
Pracuje jako rybářská instruktorka, a proto se sama snaží nové rybáře učit správnému chování. „Když rybu chytneme, musíme ji udržet co nejdéle ve vodě, zbytečně nestresovat. Pokud ulovíme třeba přírodního pstruha nebo lipana, měli bychom je zase pustit. Není žádný důvod si je nechávat,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas České Budějovice.
Rybařina jako náročný sport
Představa o poklidném posezení na rybách někde u řeky nebo u rybníka je v případě Kateřiny Švagrové zcela mylná. Doma na jihu Čech tráví zhruba polovinu roku, jinak za prací a novými úlovky cestuje po světě.
„Překonávat různá časová pásma několikrát za měsíc, už to je samo o sobě nápor na tělo. Co se týče samotného chytání, já mám ráda aktivní rybaření na moři, a tam se člověk snaží lovit velké ryby. Bavíme se třeba o osmdesáti kilogramech,“ líčí náročnost své záliby a povolání zároveň.
Příznivé často nejsou ani povětrnostní podmínky. „Jste ve čtyřicetistupňovém horku, celý den pálí slunce a nemáte žádný stín. V džungli pak třeba při chytání stojíte neustále zaboření ve vodě, pořád mokro, takže máte popraskanou kůži, navíc nachodíte i dvacet kilometrů za den. Tělo dostává dost zabrat,“ dodává.
Celý rozhovor s rybářskou šampiónkou Kateřinou Švagrovou si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.