Padne prvního srpna a rorýsi letí, následují je čápi a kukačky, líčí ochranář zvyky stěhovavých ptáků

Naše území na zimu opouští i řada jiných stěhovavých ptáků. „Úplně první jsou rorýsi. Ti odlétají prvního srpna. Nemusím vůbec koukat do kalendáře a prvního srpna najednou u nás na sídlišti přestanu rorýse slyšet i vidět. Devadesát devět procent se jich sebere a letí. Zajímavé je, že přilétají zase přesně prvního května. Takže jsou tu jen tři měsíce v roce, přesto se jim vyplácí se sem vracet,“ líčí ochranář.

Za rorýsi následují v pořadí čápi. „Ti už se koncem srpna přesouvají na větší shromaždiště. Následně letí kukačky, křepelky nebo moták pochop,“ uvádí Karel Makoň.

Karel Makoň|foto:Profimedia

Konec srpna a začátek září už je časem, kdy začíná hlavní tah ptáků. Mezi prvními odlétají právě jiřičky a vlaštovky, tedy opeřenci závislí pouze na hmyzu. Aby předešli tomu, co se stalo letos, opouštějí naše území a odlétají za potravou. Míří přitom daleko, až na jih Afriky.

„Nakonec nastávají přesuny divokých hus, ty se ale přesouvají spíš lokálně. Nad tím si to krouží orel mořský, který si dá Rakousko, Litvu, Bělorusko, Polsko a zpátky, tak se tak courá,“ usmívá se Karel Makoň.

„A ve své podstatě úplně nakonec,“ pokračuje, „podle toho, jaká je zima v Evropě, migrují ptáci ze severu. To znamená labutě, káňata, poštolky, ale i kalous pustovka nebo moták pilich. Ze severního Německa, z Polska, ze Skandinávie se posouvají dolů k nám, zatímco ty naše poštolky a káňata míří níž k Maďarsku.“

Pohyb těchto ptáků se odvíjí od toho, jaká je u nás zima. „Je-li zima pěkná, mrzne a je sníh, tak kolem Vánoc a Nového roku ještě přiletí ze severu morčáci a hoholi, což jsou vodní ptáci, kteří se řadí ke skupině kachen. Ve Skandinávii je pro ně taková zima, že ta naše je taková česká Afrika,“ dodává ochranář.

Ptactvo se nám nad hlavami tedy neustále posouvá. Řídí se kromě počasí i podle povětrnostních podmínek. „Například čápi, kteří nejsou extra letci, táhnou tak, že musejí počkat na vítr, musejí vykroužit nahoru, využít termiky a pohybu větru, aby to nemuseli tlačit proti němu a pěkně je to neslo,“ popisuje Karel Makoň.

Čtěte také

Znáte hlenky? Ani zvíře, ani houba, ani rostlina, plazí se přírodou a inspirovaly i horor, popisuje biolog

Roli podle něj hraje také délka dne. „Ta je stabilní. Bez ohledu na to, jaké je počasí, východ a západ slunce má svůj řád. A podle světelných poměrů ptáci vědí, i kdyby bylo hezky v prosinci, že už mají být dávno někde jinde,“ vysvětluje.

A vnímají ptáci globální oteplování? „Těžko říct. Jediné, co vím úplně přesně, je, že se budou muset přizpůsobit, pokud budou chtít přežít. Z historie víme, že globální oteplování a ochlazování bylo už za koncem mamutů. Chtějí-li zvířata přežít, musejí na to reagovat,“ odpovídá Karel Makoň.

„Může to mít určitou časovou prodlevu, jako teď například ty jiřičky,“ vrací se k omylu, kdy se drobní ptáčci zřejmě nechali uchlácholit horkým zářijovým počasím, prudká změna je zaskočila, a to se jim možná stane osudným. „Ale je to pro ně informace, je to zkušenost. A já věřím, že ptáci a zvířata obecně se dokáží adaptovat jednodušeji než člověk,“ uzavírá.

Celý rozhovor o instinktech tažných ptáků, ptačí moudrosti, svobodě, těžké cestě do zimovišť i nástrahách ze strany přírody a člověka s Karlem Makoněm si poslechněte online.