Jedy, které se dostanou do spodních vod, tam můžou zůstat léta, upozorňuje vědkyně

V našich vodách se nacházejí hlavně rezidua léků na zvýšený cholesterol, antibiotik, antidepresiv a hormonálních přípravků. Pro drobné organismy mohou být smrtící. Zamořují ale postupně i prostředí a těla vyšších organismů, včetně člověka.

„Nám se třeba v laboratoři může zdát, že nějaká látka není stabilní a odbourá se poměrně rychle, ale ve chvíli, kdy je, jak říkáme ve vědě, hodně pohyblivá ve vodě, se snadno dostane do spodních vod a tam jsou podmínky úplně jiné. A ona tam může setrvat řádově roky,“ vysvětluje Pavla Fojtíková.

Pavla Fojtíková|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Velmi tedy záleží na podmínkách daného prostředí a na vlastnostech konkrétních látek. „Teď to dobře vidíme. Minulý týden bylo velké horko, dlouho nepršelo, strašně moc jsme si to přáli. Teď bychom si naopak přáli, aby přestalo pršet. A tyto výkyvy počasí, důsledek klimatické změny, dlouhodobé sucho, pak přívalový déšť – to způsobuje, že se do řek spláchne velké množství toxických látek, a tak dochází k okamžitému a obrovskému nárůstu škodlivin v prostředí,“ popisuje.

Dlouhodobě se podle ní pohybujeme na jisté únosné mezi škodlivin. Ale krátkodobě se pak mohou jejich koncentrace navýšit i tisícinásobně. „A to může vést k vyhynutí některých organismů a k významnému úbytku biodiverzity, tedy rozmanitosti druhů, která je pro životní prostředí důležitá,“ upozorňuje.

Jak Pavla Fojtíková zdůrazňuje, není to jedna látka, která takto jednorázově ve vodě přibyde, ale mnoho různých látek. A ty spolu jednak mohou reagovat, za druhé působí všechny najednou. „Proto je i ve vědě teď trend zkoumat ty látky nikoli odděleně, ale ve směsích,“ dodává.

Čtěte také

Perte radši třikrát týdně než několikrát za jeden den. Nápor na čistírnu vod je třeba rozložit, upozorňuje vodohospodář

Snadné a definitivní řešení tato situace nemá. „Popravdě si den, kdy nebudou ve vodě žádné toxiny, představit nedovedu. My jsme na těch chemických látkách strašně závislí. Vyprodukujeme jich příliš a nejsme ochotni, nebo schopni se jich vzdát. Ať už v kosmetických přípravcích nebo ve zmiňovaných lécích,“ poznamenává vědkyně.

„Ale jsou tu snahy to změnit,“ dodává, „v rámci hodnocení chemické politiky EU se vybírají látky, které jsou ve vodním prostředí hodně pohyblivé, tak aby se vůbec nedostávaly až k čističkám, ale zastavovaly se už v místě vzniku nebo ve chvíli, kdy opouštějí průmyslovou výrobu.“

Čištění totiž stále není dokonalé, pracuje se v něm s velkými objemy vody a navíc s velkou energetickou náročností, a tedy i dlouhou uhlíkovou stopou. „S tím, aby se do odpadních vod některé škodliviny vůbec nedostávaly a nešly tedy do procesu čištění, by si člověk dnes už věděl rady. Učíme se to a postupujeme v tom docela úspěšně,“ uzavírá Pavla Fojtíková.

Celý rozhovor s vědkyní Pavlou Fojtíkovou o tom, co bude potřeba udělat pro záchranu našich vod, jaká je voda ve zdánlivě čisté Kanadě nebo kolik toxinů je v jednom nedopalku cigarety, si poslechněte online.