Obecní pastýř bydlel v pastoušce a lidem ze vsi pásl a hlídal stáda. Pomáhala mu prý čarovná hůl

13. září 2024

Obecní pastýř, také nazývaný slouha, hrál v minulosti důležitou roli v životě každé obce až do poloviny 19. století. Jeho úkolem bylo hlídat a vést stádo dobytka, především ovcí, na pastvu. Ve vsi Polžově na Českobudějovicku pásl všem občanům ovce a vepřový dobytek, jak si dobře pamatoval otec historika a národopisce Jana Zítka, který zde žil až do roku 1847. 

Kromě základních činností, jako bylo hlídání stáda, musel i léčit nemocná zvířata. Měl silnou hůl, která byla ozdobena alespoň třemi železnými kroužky, jež byly navlečeny na železné skobičce a jimiž chřestil. Byla prý čarovná, neboť když ji slouha do pastviště zabodl a na ni si kabát pověsil, musil se dobytek kolem ní pást a nemohl se rozutíkat. Pastýř pásl buď sám, nebo mu pomáhala žena a děti, často celá rodina.

Za svou službu měl pastýř od obce byt v obecním domě, takzvané pastoušce, dále právo užívat obecní louku, pole a také „sejpku“. To znamenalo, že každý sedlák mu nasypal konkrétní množství obilí. Od chalupníků pak dostával peněžitý plat podle počtu kusů chovaných zvířat.

Ráno a odpoledne, když pastýř zatroubil, vyháněli sedláci a chalupníci dobytek na náves. Tam si ho již pastýř sám srovnal, aby ho mohl odehnat na pastvu. Odtud povstalo krajové úsloví: „Když pastejř troubí, do stáda má se hnát, a když jdou k děvčeti ženiši, má se vdát.“ Zamešká-li se v těchto případech příhodná doba, je prý vše nadobro ztracené...

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související