Antonín Pelíšek: Nejsilnější příběh

3. duben 2026

Rozhlasový sloupek

Jako novinář jsem míval povinnost občas napsat krátký příběh. Storka, jak se říkalo, měla vycházet z pocitu určitého člověka, být čtivá, dramatická nebo humorná a hlavně končit působivou pointou.

Za dobu své novinářské praxe jsem sepsal stovky a přečetl tisíce takových příběhů. Někdy silných, někdy slabších, které po odevzdání do tisku hodnotili jako první speciální storkoví editoři.

Ty příběhy vyprávěly o lidech, kterým totalitní režim ukradl majetek i kus života, o podvodnících i o katastrofálních povodních, o bolestech, radostech, o lásce, proměnách, empatiích nebo o pokoře.

Zdá se mi, že v poslední době se ze sdělovacích prostředků tahle disciplína nějak vytrácí. Snad až na silné příběhy, které mají pomoci vybrat peníze na ty, kteří to potřebují. Na nemocné děti nebo týraná zvířata. Takové podněty naštěstí pořád zabírají a zvedají vlny solidarity.

V záplavě příběhů, které jsou stále stavebními kameny literatury, divadelních her nebo filmů nemohu opomenout jeden, který alespoň na mě zapůsobil v životě nejvíc. Je jím křesťanský Nový zákon. Podle mě je to nikdy nepřekonaná storka, jejíž děj je geniálně jednoduchý a přitom mocný.

Příběh o králi, který se narodí do té největší nuzoty ve chlévě, koná zázraky, léčí nemocné, fascinuje davy, které ho nakonec odsoudí k smrti. Ale tady ten příběh zdaleka nekončí. Jeho pointa tkví v tom, že jako člověk dál žije v každém z nás, je naším svědomím i oporou a provází náš svět od starověku až po dnešní dny v tom dobrém i zlém.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas