Ivan Mls: Fantomové

Od nejrůznějších kartonů ze zásilkových obchodů, přes objemné pytle s nesešlapanými petkami a jiným plastovým neřádstvem až po vyřazená křesla, mikrovlnky, rozbité dveře nebo nefunkční lednice.

To vše se fantomům daří nepozorovaně umisťovat do veřejného prostoru. Musí jít o lidi velice statečné, nebojácné a kromobyčejně svižné – vždyť dosmýkat křeslo či pračku ke kontejnerům dá nějakou práci, a nebýt při tom zpozorován, to už chce nějaký fištrón!

Kromě zmíněné nebojácnosti musí dotyční spoluobčané disponovat i hlubokou neznalostí základních pravidel našeho světa. V tomto případě mám na mysli skutečnost, že odložení odpadků mimo vyhrazené nádoby se v našich zeměpisných šířkách hodnotí jako černá skládka, za kterou může její původce vyfasovat pokutu až 50 tisíc korun.

Jenže tihle odpadkoví fantomové dokážou být dokonale anonymní a jistě uznáte, že anonymovi se pokuta uděluje velice těžko.

I když vyskytnou se takoví, kteří se o patřičné ocenění svého ilegálního skládkování hlásí takříkajíc dobrovolně. Minimálně o jedné paní z blízké ulice, která ke kontejnerům pohodila kartony od nové televize a kávovaru, bych věděl. Ne že bych ji snad zahlédl, jak koná pod rouškou noci, ale ona dotyčná jaksi pozapomněla, že zásilkové obchody uvádějí na svých balících bydliště a jméno adresáta… Takže každý, kdo šel kolem kontejnerů, si mohl na pohozených kartonech její jméno pohodlně přečíst.

Napadají mě jen dvě vysvětlení: Buď se jedná o  osobu méně přemýšlivou, anebo naopak se chtěla ona paní širokému okolí pochlubit svými novými elektrospotřebiči. Leč nechtěla si kvůli tomu zvát do bytu obyvatele celé ulice, a tak zvolila tuhle netradiční formu vystoupení z anonymity…