První novodobý český cestopis byl podvrh. Autor k němu využil jméno rodu z Dráchova na Táborsku

Vladykové Dráchovští z Dráchova měli ve znaku lidskou hlavu s velkýma oslíma ušima. „To je opravdu zvláštní erb, říká se mu ušatec nebo také Midas. Členové rodu usídlili na tvrzi v Dráchově od poloviny 14. století, ta tvrz se dochovala dodnes. Další sídla měl rod na malých statcích v jižních Čechách až do počátku 17. století, kdy vymřel,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

V Dráchově byli Dráchovští do roku 1505. Tehdy Hynek, Václav a Ctibor z Dráchova prodali za 2350 kop grošů tvrz s poplužním dvorem a vsí kněžně Kateřině z Misterberka, která pocházela ze Saska. Ta odkázala Dráchov dceři Anně, která tehdy byla již vdovou po Jindřichovi z Hradce. Dráchov byl tedy připojen k hradeckému panství a později k panství Kardašova Řečice.

Z urbáře pro řečické panství z roku 1654 se dozvídáme, že v Dráchově žilo tehdy dvacet osadníků, kteří platili úroky a robotovali na vrchnost v Kardašově Řečici. Dále zde byli tři sedláci, kteří pro vrchnost sice robotovali, ale platy a slepice se odváděly dráchovskému faráři.

Jména zdejších sedláků prozradí berní rula. „Víme, že tam byl Jan Hala, Prokop Máca, Jiřík Hruška, Jan Kovář, Jan Velký, Pavel Matějů a Martin Ševců. To byli větší sedláci, čili měli 18 až 30 strychů polí. Pak zde byli ještě chalupníci Jakub Rychtář, Matěj Zedník, Jiřík Blažků, Jiřík Lepeška, Bartoloměj Červený, Václav Krejčí a Petr Pudil,“ vyjmenovává Alois Sassmann.

Narazit je možné i na jméno cestovatele Jiřího Dráchovského z Dráchova. Ten však neexistoval. „Roku 1800 vydal horlivý národní buditel Jan Rulík paměti tohoto cestovatele. Údajně měly vyjít poprvé roku 1697 v latině a Rulík je měl přeložit do češtiny. Jiří z Dráchova měl cestovat z Cařihradu do Moskvy a nakonec až do Pekingu,“ vypráví Alois Sassmann.

Jenže žádný urozený dráchovský cestovatel podle něj na konci 17. století nežil. „Kniha nadepsaná jeho jménem je výsledkem jen a jen fantazie Jana Rulíka a jeho vlasteneckého nadšení. Takže novodobá česky psaná cestopisná literatura, která byla tehdy velmi populární, začala takovým kuriózním literárním podvrhem. Ale je zajímavé, že si autor vybral právě jméno starého dráchovského rodu,“ dodává.