Železniční most v Táboře sloužil 120 let, pak už nevyhovoval normám. Nahradila ho téměř přesná kopie

Právě elektrický pohon umožnil téměř dokonale kopírovat zvlněný terén Táborské pahorkatiny. Nejsložitějším stavebním prvkem celé trati se stal most v Táboře. Objekt původně plánovaný pro parní trakci se měl tyčit 31 metrů nad hladinou řeky Lužnice. Elektrická trakce umožnila jeho snížení do údolí na 20 metrů nad hladinu s navazujícím stoupáním 35 procent na obě strany.

Samotná stavba mostu začala v dubnu 1902 hloubením základů pilířů. Kamenný viadukt, který postavila firma Kubíček ze žuly vytěžené v klokotských lomech, se skládá ze tří oblouků o poloměru 12 metrů. Jeden oblouk se nachází na pravém (táborském) břehu a dva na levém (čelkovickém).

Po dokončení viaduktu v listopadu 1902 staveniště převzala Mostárna bratří Prášilů a spol., Praha-Libeň, která zahájila přípravné práce pro usazení dvou ocelových nosníků příhradové konstrukce.

Mostovky vytvořené nýtovací technikou měly obrácený poloparabolický tvar o celkové hmotnosti 250 tun. Kratší měla délku 36 metrů a výšku 5,96 metrů a delší 60 metrů na délku a 8,65 metrů na výšku.

Zatěžkávací zkouška mostu proběhla úspěšně 1. června 1903. Slavnostní otevření dráhy se uskutečnilo 21. června 1903.

Po 120 letech však most dosloužil. Už jej nebylo možné opravit tak, aby vyhovoval všem normám. Na konci července 2025 byly sneseny obě mostovky, které v listopadu nahradily téměř přesné kopie.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Lenka Vandrovcová.